Libor Dvořák: Donbas jako obrovská ekologická hrozba

5. leden 2022

Současný Donbas, na jehož území leží obě východoukrajinské separatistické republiky, vzbuzuje v posledních týdnech enormní zájem doslova celého světa. Jeho problémem ovšem není jen to, že se stal ještě tvrdším oříškem ve vztazích mezi Ruskem a Ukrajinou, ale i fakt, že se jedná o zcela specifickou část někdejší carské říše a poté Sovětského svazu. Změnil se totiž také v obrovskou ekologickou hrozbu.

Ještě nedávno byl Donbas největším průmyslovým a těžebním regionem Ukrajiny a také jeho celosovětský význam byl nesporný.

Čtěte také

Za poslední dvě staletí tu bylo vytěženo asi 15 miliard různých nerostů, především uhlí a železné rudy. Od počátku rusko-ukrajinského konfliktu v roce 2014 se však jakékoli práce v řadě dolů zastavily a ty časem notně zchátraly.

Na první pohled by se mohlo zdát, že z čistě ekologického hlediska je to nakonec dobrá zpráva. Platí však naprostý opak. Doly byly uzavřeny neprofesionálně a regionu hrozí environmentální katastrofa.

Jak velmi dobře víme z naší domácí i světové těžební praxe, je v takovém případě z celého profilu třeba odčerpat (či spíše trvale odčerpávat) spodní vody. Hrozí totiž nebezpečí, že voda v šachtách může být kontaminovaná těžkými kovy. Jakmile se pak podobně znečištěná voda dostane až do půdy, je zasažené území zemědělsky nevyužitelné.

Kovárna komunismu. Nebo hromada šrotu?

Takto ohroženo je podle zprávy ukrajinského Národního ústavu strategických výzkumů z roku 2019 přinejmenším 300 tisíc obyvatel těžce zkoušeného regionu. A jako by ani toho nebylo dost, podle stejného dokumentu nemá každá čtvrtá domácnost poblíž čáry dotyku mezi oběma stranami konfliktu nezávadný zdroj pitné vody.

Čtěte také

Většina pitné vody do Donbasu přitom proudí potrubím z řeky Severní Doněc, které dnes vede přes frontovou linii. To bylo položeno už v 50. letech minulého století, takže je z valné části silně zkorodované a navíc poškozené bojovou činností.

Místní tak často nemají na vybranou, a když vodovod nefunguje, chtě nechtě se musí uchylovat k vodě ze znečištěných studní. Ta se přitom přísně vzato nehodí ani na kropení zahrad, pro kterýžto účel si proto lidé opatřují co největší zásoby vody dešťové.

Libor Dvořák

Celý Donbas, který v sovětské epoše býval chloubou každého politbyra a doslova „kovárnou komunismu“, byl přitom spíše „hromadou šrotu“ už před vypuknutím bojů ve čtrnáctém roce.

Vysoký český diplomat, který oblast v té době navštívil a poté sledoval vývoj na vskutku nečekaném donbaském bojišti, vyslovil nelíčenou lítost nad každým, kdo bude jednou nucen celý region opět stavět na nohy – lhostejno, zda to nakonec budou Ukrajinci, nebo přece jen Rusové.

A to se s právě vylíčenou těžkou ekologickou zátěží ještě vůbec nepočítalo.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio