Libanon a Izrael se chystají na válku

Ovšem chybět by neměl ani výčet faktorů, které mohou celou situaci změnit, a popostrčit celý region směrem ke konfliktu.

Zatím se však válka odehrává pouze ve slovní podobě. Libanonský premiér Harírí plamenně obvinil Izrael z vyhrožování Libanonu a Sýrii, zatímco izraelský ministr zahraničí a enfant terrible izraelské politiky Avigdor Lieberman varoval syrského diktátora Bašára Assada, že jeho zasahování do libanonsko-izraelských vztahů může vést až k rozpadu jeho režimu. Zmíněný předseda libanonské vlády Harírí také uvedl, že Libanonci jsou prý připraveni údajné izraelské agresi jednotně čelit. Izraelský ministr bez portefeille Josi Peled, který je mimo jiné bývalým generálem, zas prohlásil, že podle jeho odhadu je to jen otázka času, kdy k nějakému ozbrojenému střetu na severní izraelské hranici dojde.

Připomeňme, v jakém stavu se nyní libanonsko-izraelské vztahy nacházejí. Libanon patří k většině arabských zemí, které odmítají Izrael uznat, a tedy jsou technicky stále ve válečném stavu. Izrael však vlastně nikdy neválčil s Libanonem jako takovým, který přísně vzato už dávno jako samostatný stát neexistuje. Ilustrovat se to na poslední válce, která se na libanonském území vedla. V roce 2006 libanonské hnutí Hizballáh proniklo na izraelské území, zabilo tam několik vojáků a zároveň spustilo raketové ostřelování izraelského území. Tehdejší izraelská vláda Ehuda Olmerta reagovala zbrkle, a začala masivně bombardovat cíle uvnitř Libanonu. Potíž izraelské taktiky byla v tom, že jejím nepřítelem nebyla libanonská armáda, která je chudá, špatně vycvičená a nepříliš efektivní, ale spíše ozbrojené složky Hizballáhu, šíitského extremistického hnutí, které ovládlo velké části Libanonu, a vybudovalo si svůj stát ve státě. Válka dopadla patem. Izrael se po několika týdnech a značné mezinárodní kritice musel stáhnout, aniž by dosáhl nějakého podstatného poničení vojenských schopností Hizballáhu. Naopak, toto hnutí bylo velmi úspěšné nejen ve své mezinárodní propagandě, ale zejména ve své snaže prodat své vlastní ozbrojené dobrodružství libanonské veřejnosti jako obranu státních zájmů. To Hizballáhu umožnilo vytvořit v zemi atmosféru, v níž se nikomu nepodaří dosáhnout jeho odzbrojení. Hizballáh prý potřebuje zbraně proti Izraeli, a tak zůstává jedinou politickou organizací, která i po uzavření míru z roku 1990, který ukončil vnitro-libanonskou občanskou válku, zůstává masivně vyzbrojenou silou.

Otázkou tedy nyní je, zda oba aktéři, tedy Izrael, a - nikoli Libanon, ale libanonský Hizballáh - mají zájem na obnově bojů i téměř pět let po utichnutí zbraní. Zdá se, že Izrael jako takový žádný zájem na válce nemá. Nemá zájem na získání libanonského území a nemá také šanci v jakékoli válce Hizballáh zcela vykořenit. Izrael také za kažou ozbrojenou akci platí značnou cenu ztrátou svého mezinárodního postavení. Také Hizballáh, který byl do jisté míry vítězem války z roku 2006, se od té doby držel zpátky, a zdálo se, že cena, kterou za tehdejší boje zaplatil, pro něj byla příliš velká. Mezi tím se úspěšně soustředil na posilování svých vnitropolitických pozic. Na podzim se dokonce dostal do vlády, poté co pět měsíců úspěšně blokoval vznik kabinetu. Hizballáhu se také podařilo udržet si nejen svou neobvyklou politickou, mediální a vojenskou autonomii uvnitř dezintegrovaného Libanonu, ale také dobudovat systém podzemních bunkrů na celém jihu země, a oproti době před pěti lety dokonce zdvojnásobit počet raket, kterými může ostřelovat izraelské území. Nyní jich má podle západních rozvědek asi osmdesát tisíc, a mnohdy jde o modernější typy, které jsou přesnější a s větším doletem. Až se tedy bude Hizballáh chtít strefit do zásobníků benzínu v severoizraelském přístavu Haifa, tak jako se o to pokoušel před pěti lety, může se mu to podařit, a ohrozit tak zdraví nebo i životy stovek tisíců lidí.

Zásadní otázkou tedy je, zda by byl Hizballáh ochoten do války opět jít a proč. Momentálně nemá válkou co získat, ale něco přece jen může ztratit. Hizballáh však je mimo jiné placen a částečně i řízen z Íránu, a slouží jako nástroj íránské regionální politiky. Je tedy například možné, že pokud by se Spojené státy nebo Izrael pokusily napadnout íránská jaderná zařízení, Hizballáh by se pomstil ostřelováním severu Izraele. Totéž může provést jako prevenci, například aby odvedl od íránských záležitostí pozornost. Důležitou zprávou jistě také je, že v posledních měsících bylo možné pozorovat další posílení vazeb mezi Íránem a Sýrií na jedné straně, a Sýrií a Libanonem, jejím donedávna vazalem na druhé. Měřítkem toho, do jaké míry se Libanon opět dostal do syrského područí, je ochota libanonského premiéra Harírího dštít síru na Izrael, který pro Libanon jako takový bezpečnostní hrozbu nepředstavuje, a naopak si nechat hezká slova pro Hizballáh, jenž se pravděpodobně podílel na vraždě Harírího otce.

Izrael má tedy důvod domnívat se, že ostřelování severu jeho území ze strany Hizballáhu bude dříve nebo později obnoveno, a v tomto smyslu se vyjádřil i zmíněný ministr Peled, když mluvil o tom, že další konflikt je otázkou času. Sami Izraelci proto urychleně vyvíjejí nové systémy protiraketové obrany. Před několika týdny údajně úspěšně vyzkoušeli systém zvaný Iron dome, tedy cosi jako Ocelová klenba, který chrání vzdušný prostor před raketami, jako jsou Kásamy, střely Grad nebo íránské Fadžry, tedy vesměs střely s doletem několik až několik desítek kilometrů. Systém prý umí mimo jiné vyhodnotit, zda střela letí do pustiny, a nebo do hustě obydlené části, což je v případě masivního útoku velmi důležité. Kromě toho jeden kásam stojí kolem dvou set dolarů, zatímco jeho sestřelení stojí kolem padesáti tisíc dolarů. Celý systém bude součásti komplexní obrany izraelského území proti střelám, který by měl zahrnovat i již fungující Patrioty, nebo systém Magic Wand, Kouzelná hůlka, který by se měl postarat o střely středního doletu.

Podle některých názorů klíčem k tomu, zda tyto střely Izrael z libanonského území budou nebo nebudou ohrožovat nespočívají v tom, co chce Hizballáh, a možná ani Teherán, ale spíše Damašek. Sýrie má jedinečnou možnost regulovat své vztahy s Izraelem pomocí Libanonu a libanonského Hizballáhu, a jen pokud se režimu Bašára Assada bude zdát, že se vyhrocení vztahů s Izraelem vyhrotí, zhorší se i izraelsko-libanonské vztahy. Izraelci proto tvrdí, že cestou, jak zabránit další válce s Hizballáhem je zastrašit syrský režim.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .