Láska nebeská dnes? „Vadí mi komentování těl,“ říká novinářka. „Je to nadsázka,“ míní publicistka

Pustíte si letos s radostí Lásku nebeskou?

Věra Míšková: Já si ji pustím vždycky s radostí. Myslím, že je to film nestárnoucí. Právě díky tomu, že láska je tam všude, že je to film o lásce, která speciálně s Vánoci vždycky souvisí. Hodně se to vzývá. A vzývá se to i mnohem sentimentálnějšími způsoby než v komedii Láska nebeská.

Lucie Kotvalová: Určitě ano, já na Lásku nebeskou taky koukám pravidelně každý rok několikrát. A taky to patří k mým oblíbeným Vánočním filmům, takže určitě.

Body shaming

Lucie Kotvalová, vy jste napsala článek, v němž bilancujete pro a proti Lásky nebeské. Jaké zápory filmu byste jmenovala především?

Kotvalová: Já myslím, že jich je tam několik. Mně tam osobně nejvíc dělá potíže opakované komentování cizích těl.

Můžeme to tam vidět na příkladu Natalie, což je asistentka premiéra. Skoro každá scéna, která je spojená s ní, se věnuje tomu, jestli má, nebo nemá velké tělo. Lidé jí tam říkají baculko (v angličtině plumpy). A to mi přijde relativně šílené, protože ta žena je štíhlá. Přijde mi to podobně zvláštní jako v případě Bridget Jones, ten film je také o tom, že je to tlustá žena.

Čtěte také

iROZHLAS

Televizní program na Vánoce: království zachrání Tři princezny, na Silvestra se budou zpívat muzikály

To je přímo premisa filmu o Bridget Jones.

Kotvalová: Je to tak. Vyrůstala jsem s tím, že takovéhle ženy jsou označované za tlusté. Myslím, že to pak může mít reálné dopady.

A jak jsem říkala, tohle stojí v tom filmu opakovaně. Ať už se jedná o manažera Johna, nebo o Aurelii, která takhle mluví o své sestře a tak.

První výtkou je tedy body shaming, to se objevuje dost často. Vám to nevadí, paní Míšková?

Míšková: Mně to nevadí, protože já si myslím, že i když se to tam zmiňuje, tak se to nikde nezmiňuje zle. Ač jí v rodině říkají baculko, tak je to láskyplné. A i když třeba asistentka premiéra tam má narážku třeba na stehna nebo něco takového, tak ona je nakonec vítězka. Premiér se do ní zamiluje.

A pak bychom neměli nikdy zapomenout na to, že když je něco komedie, tak je to vtipné. A měli bychom připustit jistou nadsázku.

Láska, nebo toxický vztah

Zůstaňme tedy u páru premiéra a Natalie. U nich je další věc shledávána problematickou, zmiňuje ji i Lucie Kotvalová. A je to vztah nadřízeného a podřízené. Hugh Grant nakonec zasáhne. Kvůli tomu, že je zamilovaný do Natalie a má pocit, že měla cosi s americkým prezidentem, ji přesune na jiný post. Jak tento moment vnímáte?

Kotvalová: Já tu scénu chápu trošičku odlišně. Nemyslím si, že ji přesunul na jiné místo kvůli tomu, že si myslí, že měla něco s americkým prezidentem. Chápu tu scénu tak, že ji přesunul, protože si nechce komplikovat život. Nebo se ještě snaží být zdrženlivý a vlastně nenechat tenhle potenciální vztah ovlivnit svou práci.

Čtěte také

Snowflakes vs. boomeři: Studentům vadí i nevinné vtípky, míní umělec. Chceme humor, který nikoho neuráží, říká redaktorka A2larmu

Ale myslím si, že stojí za to se bavit se o tom, jestli takový vztah, zvláště mezi premiérem a jeho případnou asistentkou – ještě je vidět, že je tam nová, že není úplně zkušená v té profesi – jestli by nemohl způsobit velmi nevyrovnanou vztahovou mocenskou dynamiku.

Láska, nebo toxický vztah?

Míšková: Láska. Já tam nic toxického nevidím. Ale taky to beru tak, že on si nechce komplikovat život.

On si nechce komplikovat život a zkomplikuje ho Natalii, která musí přecházet do jiné pozice.

Míšková: Je otázka, jestli jde na horší. Je to pořád komedie. Já si myslím, že ten smysl pro humor je tam velmi nutný. Vždyť my ji nevidíme dělat v práci nic jiného, než že mu přinese sušenky s čokoládou. Takže my nevíme, jestli ji přesunul na horší pozici.

„Generační záležitost“

Nakolik se filmy vzniklé před deseti dvaceti třiceti lety mají hodnotit dnešní optikou? Máme k tomu přikládat dnešní zkušenost?

Míšková: Já to vidím tak, že bychom museli odsoudit skoro všechny starší filmy, ve kterých se kouří. Ve kterých je naprosto běžné, že sekretářka je po vůli svému šéfovi. Ve kterých je, když půjdeme dál do minulosti, naprosto běžné, že muž je hlava rodiny a žena se mu přizpůsobuje a někdy mu i posluhuje.

To nejde. To nejde, protože to bychom nemohli přijmout nic než těžká dramata, kde se to asi tolik nemění.

Čtěte také

Komik má jediný úkol: rozesmát lidi. Ale dobrý vtip často uráží, říká komik Staněk. Můžete říct cokoliv, záleží na prostředí, upozorňuje kritik Fila

Na stranu druhou mi přijde důležité přemýšlet o tom, jaké hodnoty nám dodnes přetrvávají a jakým způsobem kontrastují právě s filmem. Čili jak film vypadá z dnešní perspektivy.

Kotvalová: Já si myslím, že to je něco, co je mojí generaci přirozené, byť tady samozřejmě mluvím za sebe, ne za celou svoji generaci.

Můj pohled na svět je ovlivněný tím, co jsem se naučila, co jsem prožila, co jsem do sebe zintegrovala. Což znamená, že mi přijde naprosto jasné a přirozené, že ty věci vnímáme jinak.

A myslím si, že je důležité se bavit o tom, kam se kultura posunula. Filmy jsou důležité v tom, jak formují svět kolem, co vypovídají o naší společnosti a jaké hodnoty reprezentují.

Míšková: Určitě si myslím, že to je generační záležitost, že dnešní generace vnímá řadu věcí úplně jinak, než jsme je vnímali my v jejich věku. A to naše vnímání se asi už příliš nezmění. Něco asi ano, ale něco jsme si taky za život uvědomili a vidíme to jinak.

Můžeme pro to mít pochopení, ale těžko očekávat, že ztratíme smysl pro humor, v kterém jsme vyrůstali. Tato generace možná vyrůstá v jiném smyslu pro humor.

Poslechněte si celou debatu.