Na modelu PPP stát neušetří, říká ekonom o výstavbě dálnic. „Neřeší údržbu,“ poukazuje konzultant

Zkratka PPP pochází z anglických slov Public Private Partnership (partnerství veřejného a soukromého sektoru). Ukázala dostavba D4, že toto partnerství opravdu funguje, pane Bartoni?

Bartoň: To budeme vědět zhruba za 20 let. Protože na rozdíl od tradičního stavění dálnic toto je dlouhodobý projekt, k jehož vyhodnocení nebudeme mít data po mnoho let. Zatím je na to příliš brzy. Ta šance, aby se tím výstavba zlepšila, tam samozřejmě je. Ale spíše to vypovídá o tom, v jakém stavu je tradiční stavění dálnic českého státu, než že by nutně šlo o zázračnou formu.

Čtěte také

Řidiči jezdí po novém úseku dálnice D4. Cesta z Prahy do jihočeského Písku zabere méně času

Pane Brázdo, taky si myslíte, že budeme vědět až za 20 let, jestli se to povedlo, nebo ne?

Brázda: V tomto souhlasím. Nicméně klíčová rizika například u stavby dálnic jsou už nějakým způsobem vyřešena při ukončení výstavby. A to zejména pokud byla ukončena včas a s těmi náklady, které byly vytendrovány. Konkrétně u D4 můžeme říct, že to už proběhlo.

Politici z vlády i z opozice teď chválí tento projekt jako ukázku něčeho, co se opravdu povedlo a co funguje. Mají důvod k oslavě, pane Brázdo, nebo ne?

Brázda: Určitě už jenom tím, že to bylo v České republice inovativní schéma. Zdůrazňuji v České republice. My jsme jedna z posledních zemí, která toto schéma vyzkoušela. A to nejenom v západní, ale i ve střední a východní Evropě.

Myslím, že je dobré, že jsme si tuto cestu prošlapali. Protože systém bude dál používán nejenom ve výstavbě silniční infrastruktury, ale i v dalších sektorech.

Úředníci s krumpáči

Když se ještě jednou vrátím k otázce, jak rychle a kvalitně se dá stavět taková dálnice, a jestli to je lepší, když se to provádí v režimu PPP. Znamená to, pane Brázdo, že stát si neumí pohlídat cenu a kvalitu stavby, když postupuje klasickým způsobem, nikoli jako PPP?

Čtěte také

Ekonom: Příští rok dá vláda víc na investice. Otázka je, jestli to má jít do dálnic, nebo do lidí

Brázda: Myslím, že tam je ještě velká úspora v provozu. Protože stát bohužel nedokáže efektivně plánovat obnovu infrastruktury. A to i proto, jak u nás vlastně vzniká státní rozpočet. Někdy jsou peníze, někdy nejsou. Když jsou, tak se opravuje. Když nejsou, tak se neopravuje. Asi si všichni řidiči dobře pamatují, jak dopadla dálnice D1, která se dostala do situace, kdy se po ní řidiči báli jezdit.

Vedlo to k tomu, že kvůli mnohaletému zanedbání se musela prakticky znovu postavit. Když se podíváte na náklady životního cyklu, tak toto je určitě velmi neefektivní metoda, jak spravovat, obnovovat a provozovat dálnice. Je to rozhodně dražší, než kdybyste to udělali formou PPP. Soukromník daleko lépe zná intervaly, kdy musí dělat lehkou obnovu a kdy těžkou.

Stát často neřeší provozní náklady. Například tunel Blanka bude stát další půl miliardy ročně. Toto ale nikdo dopředu neřešil, nikdo se tím nezabýval. To je právě výhoda těch PPP, že veřejný sektor si objednává službu na cca 25 let a ví přesně, kolik ho to bude stát, kdy a v jakém okamžiku na jak dlouhou dobu. Může daleko lépe plánovat.

Pane Bartoni, jsou nějaké pochybnosti o výhodnosti objednávky údržby do budoucna?

Bartoň: Údržby asi ne, protože to není jen o tom, kdo to postaví na začátku levněji nebo efektivněji.

Čtěte také

„Stát kupuje dálnici jako službu.“ Ročně splatí přes miliardu, údržba je na nás, přibližuje PPP projekt stavař

Bohužel většinu věcí, které zefektivňují projekty PPP, by bylo možné implementovat i bez nich, protože základ zůstává stejný. Stát je objednávatel, stát je plátce a staví soukromý sektor. To není ministerstvo nebo fond, jehož státní úředníci přijdou, vezmou rýče a začnou kopat.

Základní model zůstává stejný, a proto by i současný systém mohl převzít nastavení a optimalizace z PPP projektů, aniž by bylo nutné volit tuto cestu.

Zůstává tu slon v místnosti: úroky, které musíme platit za půjčky na výplaty stavitelům. Někdo je nakonec musí splatit. Tady nemůže být PPP projekt levnější než státní. Stát si půjčuje bezrizikově, každý mu chce půjčit, dokonce i zadluženému státu, jako je Česká republika. Soukromý sektor začíná na úrokové sazbě, za kterou si půjčuje stát, a k tomu si připočítává riziko, což znamená vyšší náklady.

To znamená, že ten projekt nemůže být levnější. A hlavně, což je nejhorší motivace pro PPP projekty, je skutečnost, že současná vláda místo toho, aby zaplatila projekty ze současného rozpočtu, přesouvá tyto náklady na příští generace. A tím je zaplatí naše děti.

Poslechněte si celou debatu.