Larvy hlubokomořských ryb mají v oční sítnici unikátní buňky. Díky nim vidí i za šera
Půlcentimetrové larvy hlubokomořských ryb s méně než milimetrovýma očima žijí na otevřeném moři. I za soumraku nebo v zakalené vodě dobře vidí díky unikátním buňkám sítnice oka. „Využívají správný tvar tyčinek na sběr světla, ale kromě toho u nich najdeme speciální pigmenty jako v čípcích,“ popisuje hydrobiolog Adam Petrusek v Laboratoři Martiny Maškové.
U rybích larev tento typ buněk badatelé z Austrálie, Švýcarska, Norska a USA popsali vůbec poprvé. Dříve je našli jen u dospělců některých hlubokomořských ryb nebo v menší míře u larev obojživelníků-axolotlů.
Studie probíhala v Rudém moři, které patří v některých oblastech k nejhlubším na světě, nejhlubší prolákliny jsou až kolem tří kilometrů pod hladinou. Zmíněné larvy se ale pohybují v hloubkách jen asi do 200 metrů.
„Využívají to pro hraniční intenzity světla,“ říká ichtyoložka Zuzana Musilová, která má v oboru hlubokomořských ryb mezinárodní renomé.
Čtěte také
Studované hlubokomořské ryby žijí ve volném vodním sloupci v téměř naprosté tmě, jejich dospělci se pohybují pár set metrů až kilometr pod hladinou oceánu. Většina z nich ale pravidelně vyplouvá blíže k hladině.
„Tyto ryby se stěhují a právě prostor mezi dvěma sty metry a kilometrem je oblast, kde probíhají vůbec největší migrace živočichů na světě,“ vyzdvihuje vědec.
Ve dne mořské ryby sestupují do bezpečí v temné hloubce, v noci se vracejí blíž k hladině. Mořští živočichové se jednak stěhují za vlastní potravou, která sama také cestuje, ale zároveň se snaží utéct větším predátorům.
Co nového víme o zraku larev hlubokomořských ryb? Může krátkověká africká rybka přispět k pochopení stárnutí? Jak pojmenovat hlubokomořského měkkýše? Poslechněte si celou Laboratoř. Moderuje Martina Mašková. Debatují biologové Zuzana Musilová a Adam Petrusek a studentka Zuzana Konvičková.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
