Kvůli tomu tu přestavbu děláme!

Fronta na potraviny
Fronta na potraviny

V poválečných dějinách Československa došlo k několika znárodněním – nebo lépe řečeno zestátněním. To první z října 1945 se týkalo téměř dvou třetin československého průmyslu. Zbývalo ještě zestátnit menší podniky. A k tomu došlo zákonem 114, který byl přijat 28. dubna 1948.

Stát dubnovým zákonem převzal všechny závody s více než padesáti zaměstnanci a kompletně také zahraniční obchod, velkoobchod a stavebnictví. Předseda vlády a pozdější prezident Klement Gottwald v rozhlasovém projevu slíbil, že nové socialistické hospodářství bude produkovat více lepších a levnějších výrobků, občany čeká lepší stavebnictví, lepší doprava i obchod. Proč to všechno? „Základním ekonomickým zákonem socialismu je totiž maximální uspokojování materiálních a kulturních potřeb společnosti, k němuž dojde nepřetržitým růstem a zdokonalováním výroby,“ uvedl Gottwald.

Marně přemýšlím, v jakém směru byly materiální a kulturní potřeby společnosti v letech 1948 až 1989 maximálně uspokojeny…? Snad jen těch řečí o šťastných zítřcích pod vedením komunistické strany bylo za ta léta pokaždé dost. Ale jinak…?

Procházel jsem rozhlasový archiv a hledal za ta léta pořady, ve kterých se o nedostatku toho či onoho hovořilo. Myslel jsem, že to bude problém, že se o tom spíš nemluvilo. Jenže ono ne. Poměrně záhy se rozhlas začal zabývat tím, pro co se v socialistickém jazyku vžila různá krycí pojmenování, jako „výpadky“, „nedostatky“ nebo „poruchy“ zásobování. A tak jsem poslouchal hodiny záznamů a vybíral pro posluchače to nejlepší. Smutné konstatování Klementa Gottwalda z jara 1951, že se republika potýká s nedostatkem chleba a mouky.

Komický rozhovor s náměstkem ministryně spotřebního průmyslu z roku 1963, který musel v rozhlasovém vysílání vysvětlovat, proč nejsou k dostání limonády. V roce 1969 se musel sám pražský primátor vložit do jednání s pražskou vládou, aby pro obyvatele hlavního města zajistil dostatek uhlí. Ostatně, zásobování uhlím bylo námětem mnoha rozhlasových pořadů.

V jednom z nich příslušný pracovník ministerstva občanům, kteří se marně domáhají uhlí, radí, aby se poohlédli v lesích ve svém okolí, protože stále prý je ještě mnoho zásob palivového dříví, které by bylo možné získat prostým sběrem nebo těžbou pařezů. Trvalým a téměř průvodním jevem celého socialismu byl nedostatek masa, přestože Antonín Novotný v roce 1963 nebo Gustáv Husák v roce 1971 občanům oznamovali, že masa je už dostatek. I tohle ve vysílání uslyšíte, stejně jako jiný rozhovor, ve kterém úředníci ministerstva spotřebního průmyslu vysvětlují, proč nejsou k dostání dětské punčocháče nebo proč se z tesilu šijí přednostně jen dámské sukně a pánské obleky a nic jiného. Marně jsem v rozhlasovém archivu hledal byť jen zmínku o tom, co znám z konce osmdesátých let, totiž nedostatek toaletního papíru, česneku nebo dámských hygienických potřeb.

Klement Gottwald

Kapitolou pro sebe jsou pak velké stavby socialismu. Bylo to s nimi podobné, jako s tím masem: chvíli to šlo, chvíli zase ne. Ve vysílání uslyšíte, jak skvěle dokázali naši představitelé žonglovat s termíny dokončení pražského metra. Bylo jich mnoho, neustále se odsouvaly … a když se první část první trasy metry otevírala, oznámil pražský primátor, že ji stavitelé dávají do provozu s předstihem!

Neprozradím vám, čím pořad končí. Ale těsně před jeho závěrem uslyšíte slova, které jsem dal do názvu pořadu: „Kvůli tomu tu přestavbu děláme,“ řekl v roce 1989 Miloš Jakeš. Kvůli čemu? – položil si řečnickou otázku – no přece kvůli tomu, abychom uspokojili materiály potřeby našich občanů. Neuvěřitelný svorník mezi Gottwaldem a Jakešem, ono maximální uspokojování materiálních a kulturních potřeb společnosti, by už samo o sobě mohlo být tečkou za celým pořadem. Tu ale obstará jiná „perla“.