Kulaté umění aneb Příběh českého cirkusu
„Cirkus má tu výhodu, že ho žádný z totalitních režimů 20. století nezpochybnil jako škodlivou zábavu,“ říká v pořadu Historie Plus, věnovaný historii cirkusů na českém území, Ondřej Cihlář, jeden z autorů knihy Orbis Cirkus (2014).
Jak se cirkusové umění proměňovalo v závislosti na politických a společenských dějinách, a také na proměně životního stylu diváků?
„Cirkus se vždycky přizpůsoboval době,“ tvrdí Hanuš Jordan, druhý spoluautor knihy, historik a kurátor cirkusové sbírky v Národním muzeu.
Pražská smetánka začala chodit do cirkusu v 18. století
Prvky cirkusového, nebo též kulatého umění jsou známy již z dob antiky. Estetický kód cirkusu v podobě, jakou známe dnes, se začal rozvíjet v Evropě v 2. polovině 18. století.
Od roku 1760 předváděl Jacob Bates cval koňských čtyřspřeží v Cirque équestre.
Známější je ale jízdárna pro 3000 diváků Philipa Astleyho v Londýně a posléze jeho síť cirkusů v Anglii a Paříži s voltiží, jízdou na koni, provazochodci, siláky a dalšími čísly. To vše doprovázené živou hudbou vojenské kutálky.
Do cirkusu chodila šlechta a bohatí měšťané – předvádělo se tu také vysoké umění s koňmi. Pražská smetánka si do cirkusu mohla vyjít od 70. let 18. století.
Na venkově měl cirkus jiný ráz: Hrálo se na frajplacech nebo v hospodách, a i čísla byla jiná než v manéžích. Základem byla spíše artistika, kejkle a klaunerie.
K tradičnímu cirkusu patří i specifická, blyštivá a velkolepá estetika. Projevuje se i v sebepropagaci: „Hráli jsme před královnou, máme nejlepší krasojezdkyni v celé Evropě.“
Hanuš Jordan to nazývá posunutou estetikou cirkusu a hrou, na niž je třeba přistoupit. „Na druhou stranu v cirkuse zažíváme napětí a strach o protagonistu, je tam skutečně drama,“ připomíná.
Cirkusy v Česku
K vrcholům českého cirkusového umění (byť cirkus je vždy ze své podstaty mezinárodní, exotický a svobodomyslný, takže mluvit o českém cirkusu je zavádějící) patří Velkocirkus Kludský v první třetině 20. století.
Desetitisíce diváků však chodily na Cirkus Kludský především v zahraničí. Rodinný podnik založil Antonín Kludský v 70. letech 19. století zakoupením menažerie (zvěřince).
Drezúře se začal věnovat jeho syn, Karel Kludský starší, od jehož narození uplynulo na podzim 2014 150 let. Na vrchol ji dotáhl syn Karel Kludský mladší se svým oceňovaným číslem s 24 slony. Cirkus Kludský se po revoluci v roce 1989 pokusil obnovit slávu rodinného podniku, avšak zkrachoval a v současnosti nevystupuje.
To konkurenční cirkusová rodina, Berouskovi, svůj podnik provozuje dodnes (lépe řečeno opět – po 40leté pauze ve státních Československých cirkusech, varieté a lunaparcích).
Nejznámější je Národní cirkus Berousek, rodině patří ale i další podniky, například Cirkus Sultán. Na podzim 2014 zemřel Karel Berousek, kterého diváci znali z filmu Šest medvědů s Cibulkou.
Kromě Kludských a Berousků se na českém území pohybovaly podniky dalších rodin: Joových, Wertheimů, Navrátilových, Kopeckých a dalších.
„V současnosti po Česku jezdí zhruba 27 cirkusů,“ vypočítává Hanuš Jordan. „A všichni jsou nějakým způsobem rodově provázáni s konkurenčními podniky. Samozřejmě tam panuje i nevraživost, cirkusové prostředí je vysoce konkurenční.“
Nejznámější román o cirkusu v dějinách české literatury, Bassův Cirkus Humberto z roku 1941 není však oním Cirkusem Humberto, do nějž mnozí z nás chodili za dob komunismu.
Ten byl uměle vytvořen v roce 1951 státním podnikem Československé cirkusy, varieté a lunaparky. Románový Cirkus Humberto byl ostatně také uměle vytvořen: inspirací mu byl právě Velkocirkus Kludský, další německé cirkusy a Prager Theathervariete.
Nový cirkus
Cirkus, to ale nejsou jen piliny v šapitó a drezura slonů. Kniha Orbis cirkus se věnuje i tzv. novému cirkusu. Tedy vlastně divadlu s využitím artistických výkonů, které však slouží vyššímu dramatickému plánu.
Termín nový cirkus se objevuje od konce 70. let ve Francii. „V dojezdu společenských změn po roce 1968 se mnoho nezávislých divadelníků inspirovalo lidovými slavnostmi a divadelními poutěmi, kde pravidelně vystupovali kejklíři, artisté a klauni ještě před vznikem tradičního cirkusu.
Tyto výstupy přidávali do svých představení a s tím, jak zlepšovali jejich provedení, poměr těchto prvků v představení rostl. Navíc je inspirovalo romantizované kočovnictví a estetika tohoto umění.
Vzniklo cosi nového na pomezí divadla a cirkusu, což francouzští divadelní kritici začali označovat termínem nový cirkus,“ vysvětluje druhý autor knihy Ondřej Cihlář.
Podobu českého nového cirkusu výrazně ovlivnila meziválečná umělecká avantgarda svým uvažováním o divadle coby návratu zábavy pro masy. Divadlo se mělo „oddivadelnit“, zbavit se realistických a deklamativních nánosů a přinášet pobavení.
Bezprostřednost cirkusových klaunů, ale také dech beroucí výstupy akrobatů tuto představu naplňovaly.
Neméně významným popudem bylo učení o tzv. biomechanice (autorem tohoto učení je ruský avantgardista V. E. Mejerchold).
Jeden ze základních, avšak dodnes patrných pilířů českého nového cirkusu položilo Osvobozené divadlo, ať už s experimentálními „biomechanickými“ představeními režisérů Frejky a Honzla, nebo nesmírně populárními hrami a forbínami Voskovce a Wericha.
Za komunistického Československa neměli artisté, drezéři a další cirkusoví umělci příliš šancí se potkávat s odlišně uvažujícími divadelníky, kteří se cirkusem inspirovali ve svých hrách. Byly to rozdílné světy, mentálně, ale i například vzhledem k výjezdům státních cirkusů.
Osobností, které se podařilo obsáhnout oba světy, byl Ctibor Turba. Pokusil se například v cirkuse zachytit a sepsat tzv. registr klaunských gagů pro další pedagogické účely.
„Právě on po revoluci 1989 přivedl do Československa, respektive Česka své absolventy ze zahraničních škol, kde se základy nového cirkusu vyučovaly, a přivedl tak k údivu diváky i budoucí české protagonisty nového cirkusu,“ připomíná Ondřej Cihlář.
Patrně nejznámější z těchto protagonistů jsou dnes sdruženi v kompanii Rosti Nováka mladšího.
Pokud jste dosud neviděli jejich nejhranější představení La Putyka, případně další tituly, anebo třeba vystoupení skupiny bra(Tři ) v tricku, máte v roce 2015 nebývale mnoho šancí poznat to nejlepší ze současného nového cirkusu: kromě pravidelných festivalů Letní Letná a Cirk-Uff hlavně v rámci celoroční akce Plzeň 2015 – Evropské město kultury.
Kdy proběhlo první cirkusové představení v Česku a co definuje estetiku tzv. kulatého umění? Jak se změnili cirkusáci a jejich diváci po roce 1989? Poslechněte si celý pořad nahoře v článku nebo v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
