Kubinyiho reforma není jen o penězích

23. červenec 2004

Snadnější je kritizovat, než sám přijít s nějakým novým projektem a přesvědčovat o něm druhé. Teď to poznal ministr zdravotnictví Jozef Kubinyi, když představil svou zdravotnickou reformu. Kubinyi za tři měsíce odvolal několik ředitelů nemocnic, odsoudil práci největší pojišťovny i bývalou ministryni Marii Součkovou. Dočkal se nevraživých reakcí, stejně ale prosadil svou a posílil svou pozici.

Teď ve čtvrtek zveřejnil plán, jak pomoci českému zdravotnictví, žádné pochvaly se ale nedočkal. Je to nespravedlivé, jak jinak. Lidé na jeho tiskovou konferenci přišli víc ze zvědavosti, než ze skutečného zájmu. Ministr je přece členem vlády, která podala demisi a nemůže tedy nic ze svých představ prosadit.

Nakonec reagovali hlavně kritici, kteří na reformě hledali slabá místa. Pokud jsou v návrhu reformy skutečně tři měsíce práce týmu odborníků, jak sám ministr říkal, musí to být tedy zklamání.

Proto se sluší - z důvodů vyváženosti - vyzdvihnout to pozitivní, s čím Kubinyi přišel. A vlastně i z jiných důvodů. Pokud odstupující ministr našel skutečně dobrý recept, jak pomoci zadluženému resortu, může prospět i za nějaké příští vlády.

Reformní vize Jozefa Kubinyiho je přinejmenším přehledná. Zdravotnictví podle jeho představ bude otevřeným prostorem, kde mezi sebou soutěží nemocnice a pojišťovny. Nemocnice budou dokazovat své kvality pravidelným zveřejňováním léčebných i finančních výsledků, podle toho se budou občané rozhodovat, kde je nejlepší hledat pomoc. K dispozici bude i přehled, jak dlouho se v jednotlivých nemocnicích čeká na operace - což je úplná novinka v českém zdravotnictví, která může odstranit rizika korupce.

Lidé se vlastně ani příliš nemusí zabývat hodnocením nemocnic, mohou se spolehnout na pojišťovny, které za ně budou vybírat ty nejlepší služby. Pojišťovací ústavy navíc budou mít přirozený zájem snižovat své výdaje a chopí se tak konečně své hlavní odpovědnosti - udržet pod kontrolou zdravotnické financí.

Trhy obvykle reguluje stát a stejně tomu má být i v Kubinyiho systému. Vzniknou dvě nové státní instituce - Správa zdravotního pojištění a Národní referenční centrum. První z nich bude přerozdělovat zdravotnické finance mezi pojišťovnami, druhá sbírat informace o kvalitě léčby. Další regulací budou poplatky, které by měli pacienti platit u lékaře, v nemocnici i za recepty. Protože tak zároveň přijde systém k dalším penězům, sníží se o odpovídající částku pojistné.

Není na tom nic složitého a jistě jde o návrh, který o řád převyšuje reformní úvahy Marie Součkové. Pod tlakem zadluženého systému doporučila zdravotnictví fakticky zestátnit. Ministryně měla řadu užitečných nápadů, v každém případě by se ale podle její vize stal občan na státu mnohem víc závislým, než dosud. Vláda Součkovou nakonec odmítla, protože chtěla zdravotnictví ještě víc připojit na státní rozpočet. Jeden z vtipů Kubinyiho reformy je naopak v tom, že resortní finance striktně odděluje od státní pokladny.

Kubinyiho materiál je možné srovnat i s plánem na záchranu zdravotnictví, jak jej představil Tomáš Julínek, stínový ministr za ODS. Ten radí posílit roli občanů ještě víc. Každý by měl svůj osobní účet, do kterého by mohl přispívat podle toho, jak kvalitní služby by od zdravotníků vyžadoval. Daleko širší by byla i konkurence pojišťoven, které by mohly soutěžit nejen kvalitou služeb, které nasmlouvají, ale směly by nabízet i různé pojistné plány.

Stručně shrnuto: Julínkova představa má před Kubinyim výhodu, že chce probudit zájem občanů o své zdraví, zatímco sociálnědemokratický ministr hodlá do značné míry zachovat bezbřehou nabídku. Kubinyi zase věnuje větší pozornost otázce, jak oddělit od systému zdravotního pojištění státní pokladnu. Jen při stručném přehlédnutí takové diskuse nemůže ani škarohlíd říci, že Kubinyiho reforma je zbytečným slohovým cvičením. Snaží se řešit skutečné problémy a v některých směrech ukazuje cestu k reálnému řešení.

Srovnání Julínka s Kubinyim navíc ukazuje další možnosti reformy. Oba reformátoři totiž mají stejnou chybu - představují si občana více jako androida, než běžného člověka, který má dost každodenních starostí. S lehkostí atleta by se měl pohybovat zdravotnickým systémem a využívat všechny jeho výhody podle složitých programů připravených politiky a pojišťovnami.

Jenže občan zpravidla má dost informací pouze na to, aby zvolil vstupní bránu do systému, pak už může lékařům pouze důvěřovat. Když náhodou léčení nevyjde, je pozdě cokoli měnit a zbytečné si stěžovat. Kubinyi ani Julínek přitom nenabízejí inteligentního průvodce, třeba úředníka pojišťovny, anebo praktického lékaře. Každý si musí v džungli pomoci sám.

Tedy znovu pochvala: i když nevědomky, Kubinyi veřejnosti připomněl ještě hlubší nedostatky systému, než jsou pouhé finanční potíže.

autor: Petr Holub
Spustit audio