Krize ve Venezuele se v uplynulém týdnu vyhrotila. Na jeho začátku dal tamější socialistický prezident Nicolás Maduro zatknout 27 příslušníků Národní gardy za údajné povstání a pak opozice na středu vyhlásila protivládní protesty. Zúčastnily se jich desetitisíce lidí a podle nevládních organizací nejméně 26 osob při zásahu bezpečnostních sil zemřelo.
Vůdce opozice Juan Guaidó na manifestaci rovněž označil za podvod Madurovo nedávné opětovné zvolení do funkce. Z pozice předsedy Národního shromáždění se Guaidó následně prohlásil za právoplatného prozatímního prezidenta.
Nicolás Maduro se před deseti dny znovu ujal úřadu venezuelského prezidenta. Přísahu však nesložil před opozicí ovládaným parlamentem, ale před nejvyšším soudem, jehož budovu obklopili Madurovi příznivci.
Britský deník Guardian informuje, že Guaidóa obratem označil za hlavu Venezuely americký prezident Donald Trump, který nazval Madurův režim nelegitimním. Následovalo uznání i ze strany Kanady, Brazílie, Kolumbie, Chile, Peru, Ekvádoru, Argentiny, Paraguaye a Kostariky. Podporu opozici vyhlásila i Evropská unie.
Za Madura se naopak postavily Turecko, Kuba, Čína, Sýrie, Írán a také Rusko, které Trumpa varovalo před vojenským zásahem ve Venezuele. Britský list v této souvislosti připomíná, že největší ruská ropná společnost Rosněfť investovala spoustu peněz do venezuelských ropných polí.
Kdo vlastně je Juan Guaidó? To vysvětluje latinskoamerická zpravodajská agentura MercoPress. Podotýká, že ještě před dvěma měsíci jméno tohoto politika svět neznal.
Pětatřicetiletý inženýr byl od roku 2015 poslancem venezuelského Kongresu. Už předtím však byl aktivistou a jako student organizoval protesty proti prezidentovi Hugu Chávezovi. Zúčastnil se i protivládních demonstrací v roce 2017, kdy bylo zabito 165 lidí a řada opozičních vůdců skončila za mřížemi.
Venezuela patřila díky svým nerostným zásobám k nejbohatším zemím Latinské Ameriky. Reformy socialistických prezidentů ale zemi přivedly do stavu, kdy občanům chybí jídlo i základní léky. Miliony lidí Venezuelu opouštějí a Latinská Amerika zažívá takovou svou verzi migrační krize.
Vloni se stal Guaidó vůdcem opozice v Národním shromáždění, venezuelském parlamentu, a v prosinci byl zvolen jeho předsedou. Pouhý týden poté Maduro složil prezidentskou přísahu na další funkční období. Guaidó hned vyzval armádu i lid, aby uznali hlavou státu jeho. V polovině ledna byl nakrátko zadržen.
Guaidóova politická strana Vůle lidu je centristická a sociálně demokratická. V parlamentu drží 14 křesel z celkových 167, ale je součástí koalice s názvem Kulatý stůl demokratické jednoty, která má v Národním shromáždění dvoutřetinovou ústavní většinu. Proto Maduro této komoře zabránil v činnosti a v roce 2017 nechal nezákonně zvolit nový legislativní orgán s názvem Ústavodárné shromáždění, které je složené z jeho stoupenců.
Vůle lidu usiluje o „sjednocení všech Venezuelanů k budování míru, svobody a demokracie“ a k „vytvoření bezpečnější, jednotnější a vzkvétající země, kde budou mít všichni všechna práva“. Spoluzakladatelem a spolupředsedou strany je vedle Guaidóa i známý politický vězeň Leopoldo López, jenž byl nedávno propuštěn z věznice do domácího vězení, připomíná Mercopress.
Britský deník Financial Times na svých stránkách komentuje rychlost, s jakou Trump vyjádřil Juanu Guaidóovi svou podporu. Podle listu americký prezident občas udělá něco, za co si zaslouží „překvapivý potlesk“. Za první takový případ označuje americký útok na vojska syrského režimu v roce 2017 v odvetě za užití chemických zbraní Damaškem. A nejnovějším je v pohledu novin právě prohlášení proti vládě Nicoláse Madura.
Čtěte takéUSA stahují z Venezuely část diplomatického personálu. ‚Zavření ambasády neplánujeme,‘ dodaly
Oba tyto činy prý ukazují, že Trump dokáže jednat i v souladu s tradiční americkou zahraniční politikou. V případě Sýrie vystoupil ve jménu lidských práv a teď podpořil vládu práva proti zfalšovaným výsledkům voleb ve Venezuele.
Trump však své chvályhodné kroky nepodporuje dlouhodobě a konzistentně, soudí hospodářský deník. Skoro dva roky po americkém útoku v Sýrii tak má tamější prezident Bašár Asad mnohem pevnější pozici a Trump chce ze země stáhnout poslední dva tisíce amerických vojáků. O syrskou šachovou hru ztratil rychle zájem.
Venezuela představuje zase jiný problém – rizika, která by plynula z otevřené občanské války mezi Madurovou armádou a stoupenci opozice, jsou velmi reálná, myslí si Financial Times. Zatvrzelý a neústupný Maduro bude pro Trumpa představovat zásadní zkoušku. Už v roce 2017 americký prezident „v případě nutnosti“ nevyloučil vojenské řešení proti Madurovu režimu.
Ti, kdo dnes tleskají Trumpovu novému zápalu pro demokracii, by však podle komentáře měli mít na paměti tři úskalí. Zaprvé, Trump je selektivní a v jiných částech světa demokracii a lidská práva nepodpořil – například tak neučinil v Barmě, Súdánu nebo Číně. Nevěnoval pozornost ani zfalšovaným volbám v Guatemale a Hondurasu či jinde.
Čtěte takéVenezuelský ministr obrany: Nicolás Maduro je dál prezidentem, Guaidó s opozicí provádí puč
Je samozřejmě lepší dělat dobré skutky selektivně než vůbec. Za problém ale britský list označuje to, že Trump je poté ještě méně předvídatelný.
Druhé úskalí představují američtí Kubánci a venezuelští přistěhovalci na Floridě, kteří mají na Trumpa velký vliv. Většina venezuelské finanční elity uprchla z vlasti už dávno a řada přistěhovalců si od Trumpovy floridské firmy s nemovitostmi koupila byty a domy. Tento fakt sice nelze přímo spojovat s jeho podporou venezuelské opozice, ale stojí za zmínku, že Trump se zastává svobody pouze ve třech zemích – na Kubě, v Íránu, a právě ve Venezuele.
Třetí námitkou je skutečnost, že se Trump nachází uprostřed ústavního střetu ve vlastní zemi. Částečné ochromení vládního provozu trvá už déle než měsíc.
Trumpova podpora venezuelské demokracie tak přišla v zajímavý okamžik. Šéfa Bílého domu staví na správnou stranu zahraniční politiky Washingtonu i většiny ostatního světa, málokdo totiž pochybuje, že si Maduro svržení opravdu zasluhuje. Ironií však je, že řada lidí by kdykoli jindy řekla totéž i o Trumpovi, uzavírají Financial Times.
„Neodkážu situaci odhadnout, niceméně podle zkušeností, budou násilné protesty ještě chvíli pokračovat, ale pokud se armáda nepřidá na stranu opozice, budou potlačeny,“ říká expert Martin Rey.
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
