Krize Prodiho vlády

I političtí odpůrci uznávají Prodiho osobní odvahu a poctivost: vládní krize se musejí řešit v parlamentu a ne v kuloárech. Patrně doufal až do posledního okamžiku, že někteří senátoři malé centristické strany, která vystoupila z vládní koalice, na poslední okamžik změní názor a podpoří vládu, protože si uvědomí, že pád vlády bude se vší pravděpodobností znamenat návrat Berlusconiho. Jenže tentokrát, a to je první novinka této krize, strašák Berlusconiho již neměl žádoucí efekt. Prodi byl velmi houževnatý, protože si uvědomoval, že porážka jeho vlády se vší pravděpodobností znamená i konec jeho celé politické kariéry.

Oficiálně jeho vláda padla, protože ministr spravedlnosti Clemente Mastella, šéf malé centristické strany UDEUR, rezignoval a vystoupil z koalice, když jeho manželka byla obžalována jedním jihoitalským soudem z politického vydírání. Této verzi událostí ale v Itálii nikdo nevěří. Hlavním důvodem totiž je, že koalice, kterou Romano Prodi sestavil, byla příliš různorodá. Šla od extrémní levice, která by nejraději zrušila základny Spojených států v Itálii a prosadila odchod země z NATO, až po umírněné centristy a křesťanské demokraty. To nutilo premiéra Prodiho k neustálému balancování - jednou uspokojil otázky levice, podruhé centristů. A nakonec si znepřátelil všechny.

Současnou vládní krizi nezpůsobil Berlusconi a opozice - je výsledkem nespokojenosti ve vlastních řadách levého středu. A Prodiho výhrůžka "když odejdu já, vrátí se Berlusconi" nakonec přestala mít efekt. Berlusconi a jeho spojenci žádají okamžité vypsání nových voleb, přestože by proběhly podle současného nevyhovujícího volebního zákona a v napjaté hospodářské situaci na celém světě. Nový vůdce sil levého středu a Prodiho pravděpodobný nástupce Walter Veltroni ale Berlusconimu nabízí kompromis: vytvořme prozatímní vládu, která by změnila volební zákon a provedla několik nezbytných reforem a pak svolejme volby, třeba v roce 2009 či 2010. Prostě zakopejme na dva roky válečnou sekeru mezi pravicí a levicí, aby si země oddychla. Před vypuknutím krize se zdálo, že by Berlusconi podobnou úvahu neodmítal.

Ale v současné situaci, kdy různé průzkumy veřejného mínění hovoří o tom, že by při volbách pravý střed jasně zvítězil, není jasné, zda magnát kompromis přijme.

Jak se zdá, zkrachovala tzv. druhá italská republika, která se zrodila v letech 1993-1994 po velké korupční aféře tzv. politiky čistých rukou. Rozpoltila zemi a nebyla schopna provést nezbytné reformy. Otázkou je, zda současní političtí představitelé budou schopni dosáhnout kompromisu, který by umožnil překonat mrtvý bod, na němž se země již dlouho nachází. Pravý střed nyní sice jásá, ale i v jeho řadách existují hluboké rozpory. A reedice Berlusconiho vlády z roku 2001 by dnes neměla větší úspěch než opakování Prodiho vlády z roku 1996.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .