Kritika palestinského předáka Jásira Arafata roste

5. srpen 2004

V polovině července proběhly palestinské nepokoje v pásmu Gazy a vyvrcholily demisí premiéra Ahmada Kuráji. Přestože ji nakonec stáhl, palestinské vedení je očividně v krizi, která se dotýká samotného Jásira Arafata. Tento symbol boje Palestinců za nezávislost, se už netěší tak nekritickému obdivu jako donedávna a své středeční 75. narozeniny ani neoslavil.

Čtyři roky nevkročil do Bílého domu, arabští vůdci ho nesnášejí a Evropa ho jen trpí. Už dva a půl roku žije v nucené izolaci ve svém sídle Mukata v Ramalláhu, do které jej odkázal Izrael. Je sice řádně zvoleným vůdcem Palestinců, ale jeho mandát už dávno vypršel a novým volbám se Arafat zatím úspěšně brání. Podle mnoha důvěryhodných pramenů pravidelně zpronevěřuje miliony dolarů, které dostává palestinská samospráva od mezinárodních dárců. Z peněz určených na humanitární účely a rozvoj palestinské infrastruktury hradí luxusní život manželky a dcery v Paříži a svým nejvěrnějším vily, vzdělání dětí, svatby i dovolené.

Třebaže Izrael už dlouho tvrdí, že Arafat si nepřeje mír a je překážkou reforem, teprve v poslední době začíná pravdivost tohoto tvrzení uznávat řada dalších zemí a nyní i samotných Palestinců. Ozbrojená intifáda a sebevražedné útoky jim nepřinesly nic než vojenské zákroky izraelské armády, hospodářskou krizi, bezprecedentní nezaměstnanost a stavbu izraelské bezpečnostní zdi na ochranu proti sebevrahům. Rozbujelá korupce, klientelismus a boj o moc byly příčinou i nedávných nepokojů v pásmu Gazy, kdy Palestinci protestovali proti své samosprávě, vypalovali a plenili místní úřady a bojovali s policií.

Bouře se utišily až po Arafatově odmítnutí rezignace premiéra Kuráji a slibu, že mu předá pravomoci nad bezpečnostními složkami a zahájí požadované reformy.Tomu však neuvěřil doslova nikdo a naopak se otevřela stavidla nespokojenosti se způsobem Arafatova vládnutí.

Jedním z prvních otevřených kritiků byl palestinský intelektuál žijící v Londýně Ibrahim Hamámí. Na internetové stránce www.falasteen.com Arafata obvinil, že s Palestinci už přes 30 let jedná jako se stádem ovcí a že jeho politika stála desetitisíce životů v Libanonu, Jordánsku a nyní i samotné Palestině. Stejně tak je podle něj Arafat zodpovědný za deportaci statisíců Palestinců z arabských států kvůli své "idiotské" podpoře Saddáma Husajna za války v Perském zálivu v roce 1990. Řešení je prosté, píše Hamámí: "Musíte svůj lid uvolnit ze svého sevření a osvobodit od zkorumpované vlády, sbalit se a se všemi úplatnými představiteli odejít ze scény. Běžte, kam chcete - do Egypta, do Tuniska nebo Tel-Avivu, ale hlavně jděte," uzavírá Hamámí.

S kritikou palestinského předáka vystoupila překvapivě i známá palestinská poslankyně Hanan Ašráví, která prohlásila, že je "načase, aby Arafat ukončil svou one-man show". Dokud sám ovládá bezpečnostní složky, porušuje zákon, řekla Ašráví v rozhovoru pro švýcarský Sonntags Blick.

A minulý týden pak byla v Paříži zveřejněna zatím nejostřejší kritika Arafatových praktik z jeho vlastních řad. Jejím autorem je bývalý předseda palestinského parlamentu a politik Ráfik Načí. Ve svém 40tistránkovém článku nazval Arafata lhářem, podvodníkem a zrádcem a jako vůbec první Palestinec jej obvinil z provozování terorismu a osobního řízení teroristické organizace Mučedníci od Al-Aksá. Uvádí i konkrétní údaje o zpronevěřených milionech dolarů, které Arafat získal darem od saúdskoarabské královské rodiny, o milionových částkách zasílaných manželce a dalších finančních podvodech palestinského předáka a jeho nejbližších spolupracovníků.

Ostré výtky na Arafatovu adresu zazněly i z arabských médií. Deník Arab Times v polovině července napsal, že Arafat "zničil Palestinu" a měl by jako vůdce zkorumpovaného orgánu odstoupit. "Jeho další působení v politice nemá absolutně žádný smysl," prohlásil list. Stejně tak panarabský deník Aš-Šark al-Avsat vyjádřil názor, že to nejlepší, co by Arafat mohl pro Palestince udělat, je podat demisi a ponechat další vývoj na Izraeli a mezinárodní Čtyřce.

Přežije Arafat současnou vlnu nespokojenosti a kritiky? Zatím se zdá že ano. Bouře v pásmu Gazy potlačil a své politické odpůrce varoval po svém. Dal zatknout osm hlavních vůdců nepokojů, kteří jsou všichni členy jeho hnutí Fatah. Další jeho protivník a kritik, bývalý ministr informací Nabíl Amr, se stal obětí pokusu o atentát, který podle izraelských zpravodajských zdrojů nařídil Arafat. A bývalý ministr bezpečnosti a jeden z největších Arafatových politických rivalů, Muhammad Dahlan, který je údajně jedním z iniciátorů nepokojů v Gaze, raději zmizel z očí veřejnosti, aby se rovněž nestal obětí útoku.

Podle analytiků lze Arafatovo současné vítězství přičítat zejména tomu, že Palestinci kromě něj neznají žádnou jinou výraznou osobnost, která by ho nahradila. Proto také protesty nepřerostly v otevřenější bouře - prostí Palestinci jejich iniciátory nepovažují za alternativu. Tito vůdci jsou většinou součástí téhož zkorumpovaného vedení, proti kterému nepokoje vedli, a lidé je znají jako organizátory vydírání, únosů a vražd.

Všechno nasvědčuje tomu, že dokud bude Arafat naživu, mnoho se u Palestinců nezmění. Jeho otevřená kritika však také může být i slibným začátkem jeho konce. Skoro jisté ale je, že po jeho smrti vypukne krvavý mocenský boj, do kterého se zapojí teroristická organizace Hamas, Fatah a jednotlivé mocenské gangy vůdců bezpečnostních složek. Řada pozorovatelů varuje, že tento boj by mohl přerůst i v občanskou válku.

autor: gzb
Spustit audio