Kristina Žantovská: Úzkost konzumentova

Potom, co nás srazila na kolena virová epidemie, a zdražily energie, sčítáme pomalu důsledky války na Ukrajině. Strašení ale nic neřeší, jen přikládá pod kotlem.

Čtěte také

Kristina Žantovská: Mlčení je souhlas

Zneužívat situaci je lidem vlastní stejně jako altruismus. Zažíváme obojí. Která barikáda je početnější, těžko říct. Nejprve jsme pomáhali a teď hledáme skuliny, kudy se protlačit k nějakému zisku. Prostě a jednoduše využít situace. Pokud je trh dostatečně volný, díra v plotě se vždycky najde. Pokud to chceme mít trochu pod kontrolou, posvítit si na ty, co zneužívají situace nejvíc, dozvídám se od hlavního ekonoma jisté banky, že je to „útisk činorodých lidí“. Fakt se mu podařilo mě rozesmát.

Jak ta činorodost vypadá v praxi? Ukrajina, obilnice světa, díky ruskému válečnému běsnění nevyprodukuje tolik úrody, chleba bude drahý. Už JE dražší. Jelikož si člověk chleba do foroty nenapeče, vrhne se na regály s moukou. Když to vidí obchodník, hned její cenu zvedne, i když ji měl ve skladu a koupil ji za cenu starou. Prostě se zachová činorodě.

Kupovat je to samé jako dýchat

Přestože ověřené zdroje, kterým se bohužel nikdy nedostane tolik sluchu, sdělily, že vloni dostali naši zemědělci nejvíc dotací v historii a historický byl i jejich zisk, 22 miliard! A i přesto, že jsme právě v produkci obilí soběstační, dokonce ho vyvážíme! Což se o mnoha jiných zemědělských produktech, třeba o karfiolu, čti květáku, říct nedá. Takže o co tady vlastně jde? Pořád platí, že kdo neokrádá ostatní, okrádá sebe.

Čtěte také

Kristina Žantovská: Moc bezmocných

Ale my, konzumenti, se můžeme bránit. Máme tu nejmocnější zbraň, se kterou obchodník v době konzumentské, příliš nepočítá. My prostě nemusíme tolik nakupovat. Věcí, které vůbec nepotřebujeme, je mnohem víc, než těch potřebných.

Ať si obchodník nasilážuje, co předražil, do plechových hangárů, olbřímých mrazáků a kam se mu ještě zachce. My usedněme na břehu řeky a čekejme... až i jeho chytne úzkost – z toho, že svůj „tovar“ neprodá. Nakonec raději sleví, než by to musel vyhodit.

Ano, je to pohádka, protože konzument je stižen nejen úzkostí ale i lačností. Kupovat je to samé jako dýchat. Na silnicích se prý ani při „činorodě předraženém“ benzínu příliš provoz nezmenšil, říkají průzkumy. Asi nám do bot ještě neteče. Ať si tedy každý jede do vlastního ráje, jak rychle a na čem chce.

Autorka je publicistka a divadelní dramaturgyně