Kristina Žantovská: Radši se jít klouzat

Plavat se dalo všude, mírně se probahnit rákosím a pak se čeřit s malými vlnkami uprostřed rybníka, anebo po kamenném svahu slézt na velký placák a z něj skočit do temné vody lomu a nechat se tím černým sametem oblévat. Nekonečná nádhera. 

Čtěte také

Kristina Žantovská: Pastevec Inalaj

Ráj skončil, ráj se prodal do soukromých rukou nebo zaprodal výnosu a zisku. S přírodními zdroji se obchoduje. Cedule vstup zakázán odkazuje na soukromý majetek, kterým se lom stal poté, co se v něm přestalo těžit. Zelenavý sliz na hladině odrazuje už od pohledu, i bez cedule je jasné, že je rybník chovný.           

Probíhá to asi takto. Majitel lomu si najme pohůnky, malé české sledovače, kteří mu pozemek neustále okukují, dnes říkáme monitorují, a plavce od koupání odrazují. Když se jim to nedaří, přivolají policisty, kteří občanstvo vyhánějí. Slušně, ale verdikt je jasný. Všichni ven, tohle je soukromý pozemek a majitel nemůže mít zodpovědnost za ty, kteří tam přijdou k nějaké úhoně. 

Čtěte také

Kristina Žantovská: Oni to rádi horké

Jako děti jsme v lomech plavali a nikdo se o nás nestrachoval. Cedule: Vstup na vlastní nebezpečí, by to prý neřešila. Což pramení ze zkušenosti, že Češi cedule nečtou a doporučení nerespektují. Jejich největším dobrodružstvím je zákazy obcházet, nebo překračovat. Občanstvo je proto třeba chránit a nejvíc před nimi samými. Někdy lom patří vesnici a ta si tam z důvodů neznámých lidi nepřeje, někdy ke všemu ochotní zemědělci do lomu vylijí močůvku.           

Rybáři mají jinou strategii. Nasadí do rybníka kapry nebo kachny, z velkých násypných kontejnerů zavalí vodu krmivem a už se do ní nedá vlézt. Kaprů se nakonec plácá v rybníce takové množství, že uprostřed suchého léta nemají ve vodě dost kyslíku a zoufale vyskakují nad hladinu, aby se nějakého nadechli. 

Vstup zakázán 

Vidina předvánoční sklizně zabraňuje rybářům ve zdravém odhadu, kolik dorostlých kaprů se do rybníka vejde, aby v nich byl ještě jejich, i když krátký, ale přirozený život, možný. Stále častěji se stává, že pak ryby chcípají ve velkém. Postih zřejmě neexistuje, situace se rok za rokem opakuje. Ani se nedá zřejmě prokázat/spočítat, že tenhle druh hamižnosti je ztrátový. 

Čtěte také

Kristina Žantovská: Život je posvátný

Setkala jsem se i s případem, kdy majitel rybníka vlastnil jen půdu pod rybníkem, voda s kapry patřila rybářskému svazu. Tahle soudní pře se dostala až do Bruselu.           

Rybáři i zemědělci mají silné lobby. Už jsme si zvykli na to, že jejich největším nepřítelem je čtvero ročních období. Zvlášť když už neprobíhají tak, jak tomu bývalo. Příroda si dělá, co chce a dotace její náladovost vždycky napraví. A soukromým se může stát naprosto cokoli. Čili vstup zakázán. A my se místo plavání v přírodě, můžeme jít klouzat. Teda až naprší a zmrzne.

Autorka je publicistka a divadelní dramaturgyně