Kristina Žantovská: Pastevec Inalaj

Jak to, že se obálka za 40 let neztratila při tolika dějinných ale i rodinných turbulencích, což postihlo mnoho jiných papírů daleko cennějších. Rozrušilo mě to a začala jsem číst.

Čtěte také

Kristina Žantovská: Přišel domů a zavřel se v pokoji…

„Obdivuhodnou duchapřítomnost projevil pastevec Inalaj Badychoo – čert ví, jak se jeho jméno čte – z Tuwinské autonomní sovětské socialistické republiky, který na lovu vlků teprve ve chvíli, kdy se mu jedna z šelem přiblížila na dostřel, s hrůzou zjistil, že se vydal na lov bez pušky, a tak bleskurychle sáhl po lasu připevněném na sedle svého koně a vlka na první pokus do smyčky lasa chytil.“

Před čtyřiceti lety bez internetu jsme se mohli dozvědět, co se děje v Tuwinské autonomní, příliš dlouhý název si krátím, když se právě Inalaj vydal na lov vlků jen díky skvěle fungující sovětské zpravodajské službě, která vysílala do všech zemí RVHP podobné zkazky…

Jak se to k nám vůbec dostalo?

Nevíme, ze které části autonomní obdivuhodně duchapřítomný lovec byl, ale víme, jak se jmenoval. Komu příhodu vyprávěl? Nebo se předávala ústním podáním a předalekou cestou nabývala dramatičtějších odstínů, až se dostala do naší Lidové demokracie?

Čtěte také

Kristina Žantovská: Oni to rádi horké

A vtírá se i otázka, jak se mohl lovec vydat na lov, dnes chráněných vlků bez pušky? Jenom s lasem? Jak mně sdělil internet v jihosibiřské Republice Tuwa se pěstují sobi, jaci a velbloudi a většina populace jsou buddhisté. A co se podívat na příčinu jeho zapomnětlivosti?

Nepramenila z předešlé noci? Nepřihnul si Inalaj pálenky? Sověti si území Tuwy přisvojili a tak jako všude ho zalili vodkou.

To byly časy. Na podobné zprávy skvělá doba, všímala si malých hrdinů, třeba i ze vzdálené tuwinské autonomní. Přinášela pozitivní příběhy ze země, která se vydala správným směrem a my ji následovali, až do tuwinské autonomní.

Pro příští generace?

To rozlehlé území bývalých sovětů rodilo hrdiny stále, a pokud zrovna nebyl nějaký jejich obdivuhodný čin k mání… snadno si ho mohl někdo v redakci vymýšlet. Fake news? Kdepak, specialista na pozitivní noticky ze zemí Sovětů… sedm řádek stačí.

Čtěte také

Kristina Žantovská: Co je ještě reálné?

Dodnes netuším, kdo si ten ústřižek schoval. Ale podezřívám tátu, měl pro absurditu a humor z ní plynoucí mimořádný cit. Asi nám zprávu o pastevci přečetl, my se váleli smíchy, tak ji vystřihl a rozhodl se, že ji uchová pro příští generace. Dokonce kvůli ní založil obálku. Na další zprávy ale nedošlo, tak zůstal Inalaj jediným svědkem hrdinných zašlých časů.

Co by si táta asi vystřihoval dnes?

Autorka je publicistka a divadelní dramaturgyně