Kristina Žantovská: Čas na vitamíny

27. leden 2022

Ukázalo se, že se očkování stalo věcí víry. Křižácké výpravy a misionáři na sítích bojují za tu, či onu víru zuby nehty a plni nenávisti brání své pozice. Pokud někdo zahlédl pojízdný vozík s léky, kterými se léčí na jipkách covidoví pacienti, a vyslechl si, co je to za dryáky, nemůže příliš dlouho nad poškozením, které mu hrozí z injekční stříkačky, spekulovat.

Čeho se navíc bojí pacienti nad šedesát let, se dá těžko pochopit. Genetického poškození? Od zhruba čtyřicátého roku lidského života naše tělesná schránka jenom a neodvratně degeneruje. Není se čeho bát, jen vlastních blbých návyků a to i mentálních.

Čtěte také

A jsem u toho, o čem se nemluví. Jsme dost nemocný národ. „Promořenost“, dovolte ten aktuální slovník, jenom civilizačními chorobami, jako je třeba obezita, je masivní. Podle toho, co vidím kolem sebe, bych řekla, že ohrožuje víc než covid. Teď mě kamenujte.

Také počet nemocných diabetem/cukrovkou neustále přibývá stejně jako těch, co na něj zemřou. Některé zdravotní pojišťovny uvažují dokonce o tom, jak jsem se dočetla, že odmění pacienty, kteří „budou dodržovat doporučení lékaře a výsledky jejich kontrolních vyšetření se budou zlepšovat“. Za odměnu by prý mohli čerpat příspěvky z „fondu prevence“, třeba ozdravné pobyty. Jak to vlastně je, záleží víc na jejich zdraví lékařům a pojišťovnám, nebo jim samotným?

Já to na vás neřeknu

Jestliže týden léčby covidového pacienta na jipce stojí 440 tisíc, jak jsem se dozvěděla, nedivím se. Ale copak dospělý člověk musí mít nad sebou bič otrokáře v bílém plášti, aby byl na sebe hodný a žil tak, aby mohl žít?

Čtěte také

Navíc lázeňské pobyty u chronických letargů nic neřeší. Kdo v lázních někdy byl, ví, jaká ozdravná atmosféra tam vládne. Kolik skutečně nemocných tam „čerpá“ a kolik jich dodržuje doporučení lékařů. Kdo všechno si z toho dělá dovolenou, protože má léta dobrý vztah se svým lékařem a ten mu rehabilitační pobyt napíše. Lázeňští povaleči jsou známá kasta.

Do ordinací v posledních týdnech také chodili filutové, co si chtěli zaplatit za potvrzení o očkování, aniž by injekční stříkačku jen zahlédli. „Pani doktorko, já to na vás neřeknu.“

Čtěte také

Tak vypadá pravé korupční prostředí v každodenním shonu a úmoru našich neradostných životů. Máme ho zažrané pod kůží a žádný dermatolog nám nepomůže. A psychiatrické poradny jsou prý přecpané a stoupá počet sebevražd.

Pamatuji si na jednu situaci v 90. letech kolem hospodského stolu na Malé Straně. Partička starých kamarádů si dopřávala piva a vzpomínek na divočiny z mládí. V jednu chvíli jeden z nich vstal, zvedl půllitr a zvolal: „Čas na vitamíny!“ Strávil posledních dvacet let v Americe, zvykl si na jinou životosprávu, a aby ji v Čechách aspoň trochu zachoval, zachrastil obrovskou dózou a všem kolem stolu jednu vitamínovou kapsli rozdal. Zapili to pivem jako jeden muž.

Tak aspoň takhle, milí furianti.

Autorka je publicistka a divadelní dramaturgyně

Spustit audio