Krádež hororu

Režisér je ovšem otřesen tím, že ho okradli a vydírali lidé z branže. To je asi něco jiného, než když se krade bankomat, měděné kabely na dráze, benzín u pumpy anebo když někdo s pistolí ohrožuje osmdesátileté důchodce, sebere jim sedm tisíc, a ještě je zavře do komory a zvenku zatarasí dveře. To vše se běžně děje, ale aby se vzájemně okrádali a vydírali kolegové? Profesionály od filmu učinila amatérskými zloději příležitost. Akceptovat to nelze, ale logiku to má. Nedokázali odolat mocnému pokušení. Jenomže krádež hororu za tři sta milionů sama o sobě hororem není. Tím je spíše násilí na stařečcích pro sedm tisíc. Na zmíněné důchodce si vyšlápli profesionální gauneři. Dopadnout je bude potíž a peníze, o které důchodci přišli, jim televizní "píár" sotva vrátí, protože byli oloupeni o mediálně nezajímavou částku.

Člověk si bohužel nemůže vybrat, kdy, kde, jak a kým bude okraden. Pokud ale při tom není současně také zmrzačen, zbývá mu alespoň útěcha, že bývalo hůř. Režisér Jakubisko to nepochybně ví - pojednává o tom film, který dokončuje. Trpíme-li pocitem, že žijeme mizernou dobu, pak skvělou terapií může být právě historie. Všechno zlé už tu bylo. Nekradly se, pravda, horory, ale jenom proto, že se netočily.