Konzervativci museli většinu času reagovat. Bohužel na to, co si způsobili sami, popisuje historička

Čím si vysvětlujete náskok labouristické strany v předvolebních průzkumech? Co si britští voliči zjevně přejí a konzervativci – toryové – jim to neumějí dát?

Je to zjevně výsledek opravdu velmi dlouhé, čtrnáctileté vlády konzervativní strany. V komentáři jsem psala, že ta země je na kolenou. Není to žádné mediální klišé, jak by se mohlo zdát.

Ačkoliv se ekonomické ukazatele nemusí zdát tak strašné, v porovnání například s eurozónou je na tom Británie velmi špatně. A to nejen nejnižší třída, chudoba se začíná propisovat i do třídy střední.

Čtěte také

Brity nepálí migrace, ale životní náklady. Chtějí změnu a ve volbách nemají na vybranou, popisuje reportérka

Během posledních let se v důsledku covidové krize a palivové chudoby způsobené válkou na Ukrajině Británie proměnila v zemi potravinových bank, ze kterých čerpají miliony lidí, propisuje se to do každé sféry života.

Výrazným tématem, které chce Keir Starmer řešit okamžitě poté, co pravděpodobně nastoupí do Downing Street, je krize zdravotního systému, který kolabuje. Čísla jsou naprosto děsivá, neumíme si tuto situaci představit.

Například v minulém roce zemřelo 14 000 Britů během čekání na přijetí do nemocnice, když měli akutní zdravotní problémy. Tato čísla připomínají spíše země třetího světa, a ne Velkou Británii.

Vaše zkušenosti ze života v Británii tedy ukazují na otázky, které Brity hodně trápí. Nedostupnost zdravotního systému nebo inflace, která stále ještě pro střední nebo vyšší třídu, paradoxně, je výraznější než pro nižší třídu. Jsou i nějaké společenské otázky, které Britové aktuálně řeší?

Samozřejmě. Já jsem naposledy v Británii žila delší dobu téměř před deseti lety, od té doby se situace maličko zhoršila, ale i dnes můžeme sledovat, co se v Británii děje prostřednictvím různých mediálních reportáží atd.

Aby si člověk udělal přehled o tom, co běžného Brita trápí, doporučovala bych zaměřit se na reportážní dokumenty, které situaci ukazují. Jsou to naprosto zásadní otázky, v podstatě otázky každodenního přežití.

Čtěte také

„Suchopárník“ vyzve pragmatika. Britové si vyberou mezi sliby a chaosem, mají před sebou perné léto

Co jsem nezmínila, je například také bytová krize. Projevuje se různými způsoby. Nájemní byty nejsou dostupné, o koupi nemovitosti ani nemluvě.

Dále jde i o stav bytového fondu Británie. Neuvěřitelné množství bytů je zamořeno plísní, v důsledku čehož jsou do nemocnic přijímány desetitisíce dětí s respiračními onemocněními každý rok.

To je opět něco, co ve střední Evropě neznáme, ať už výkon ekonomiky vypadá na papíře jakkoliv, realita života je jiná a, řekla bych, pro mnohé lidi šokující.

Musíme ale také přiznat, že konzervativci museli reagovat na řadu externích šoků, jako byla transformace země po brexitu, covidová pandemie, palivová krize nebo stále doznívající inflace. Jak velký prostor měli na uskutečňování vlastní politiky a nejen na krizový management země?

Je pravda, že konzervativci museli většinu času reagovat. Bohužel na to, co si způsobili sami, kromě války na Ukrajině a ekonomické krize na začátku, tedy po roce 2008.

Jinak se problémy, bohužel, kupily kvůli jejich krokům. Ale zase bych to neviděla úplně černobíle.

Mnoho se jim naopak podařilo, a to hlavně na začátku těch 14 let, o kterých mluvíme. Například odsouhlasení sňatků stejnopohlavních párů v roce 2013 nebo environmentální politika, ve které se konzervatistům opravdu dařilo, až do nedávna, kdy Rishi Sunak pod tlakem ekonomických ukazatelů musel zelenou revoluci trochu zbrzdit.

Nezapomeňme na rozsáhlou podporu Ukrajiny. Ta se v posledních dvou letech dařila, ale pro běžné Brity to není dost, což se projeví i ve volbách. Není to dost, ale při sumírování posledních let bychom neměli zapomínat ani na tyto úspěchy.