Konec s rozšiřováním EU

Každé pondělí existuje porada v kanceláři kancléřky, kde se připravuje program následující vládní schůze. Výběr témat je právě tím, co se nazývá velkou politikou. Jen to, na čem nepanuje shoda, o tom pak rzhodne sama kancléřka a její příslušní resortní šéfové.

Na nejbližším zasedání vlády ve středu 5. dubna dopoledne se bude jednat i o rozšíření EU o Rumunsko a Bulharsko. Nejprve promluví paní kancléřka, pak ministr zahraničí a poté se bude aklamací hlasovat. Německo je poslední zemí, která rozšíření o tyto země neratifikovala. Po kabinetu se rozšíření dostane na program Spolkové rady a nakonec by ho měl schválit bundestag, tedy parlament. Od 1.ledna by měla mít Evropa místo 25 zemí 27.

Do nedávna se zdálo, že tato procedura proběhne zcela automaticky. Čím se ale termín rozšíření blíží, tím víc se zdá, že poslanci jsou proti. Hlavně ti z bavorské CSU. Zároveň tuto situaci využívají k tomu, aby vyjádřili nesouhlas s politikou paní kancléřky jako takovou. Peter Raumsauer například tvrdí, že se schválením by se mělo počkat minimálně do doby, než bude předložena Evropské komisi konečná zpráva o připravenosti obou zemí. Podobně mluví i poslanec za CSU Thomas Silberhorn, který, dle německého zpravodajského časopisu Der Spiegel, říká: "Musímě minimálně počkat do doby, než obdržíme zprávu o tom, jak dodržují předepsaná kritéria. Rozhodně nesmíme při přijetí zavírat obě oči."

Novináři se domnívají, že tento druh odporu je míněn hlavně jako výstraha: Jenom sem a ne dál! Asi ani poslanci za CSU - podle Der Spiegelu - nemohou počítat s tím, že by rozšíření o Bulharsko a Rumunsko dokázali zbrzdit. Jenom dávají jasně najevo, že rozšíření o Turecko, Chorvatsko atd. už nepřichází za dané situace vůbec v úvahu. Německo bylo příliš dlouho pro rozšíření, takže si už nemůže dovolit ho odmítnout, to by byla velká prohra pro celý německý parlament a špatná vizitka pro německou politiku. Stala by se nepředvídatelná, což je ta nejhorší možnost.

Gesta skeptiků jsou ale významná, říkají novináři a cesta Edmunda Stoibera do Bruselu kvůli rozšiřování EU to jen potvrzuje. Stoiber říká: Už musí být učinen konec s automatickým rozšiřováním Evropské unie. Šéf parlamentní frakce CDU/CSU Andreas Schockenhoff to artikulovat velice jasně: "Do přijetí ústavy Evropské unie musí být učiněn konec s přijímáním nových členů". Jiní jdou ještě dál. Zástupce šéfa CSU Ingo Friedrich chce zastavit přijímání dalších členů alespoň na třicet let.

Kandidátů je skutečně hodně: kromě již zmíněných zemí je to dále Makedonie, Srbsko a Černá Hora, Bosna, Albánie, Moldávie a Ukrajina. Strach z možností dalšího oddalování přijetí ústavy, konkurence levné pracovní síly a zvýšená kriminalita již představují při současném počtu pětadvaceti respektive sedmadvaceti zemí dost problémů, a proto s jistým stopstavem je třeba asi počítat. Už i proto, že podobné názory jako má CDU/CSU se ozývají v poslední době i z řad sociálních demokratů. Například Martin Schulz z předsednictva SPD neádvno prohlásil: "Stabilita země musí být napříště předpokladem pro příjetí a ne cíl." Rumunsko a Bulharsko s největší pravděpodobností přijati budou. Jejich přičlenění se může maximálně posunout o jeden kalendářní rok.