Konec iluze

16. únor 2004

Kdykoli se objeví pochybnost nad novotami, které mají učinit život některých lidí snazším, rychlejším, zajímavějším či zábavnějším, slyšíme stále stejnou větu, že pokrok nelze zastavit. A když dojde k tragédii, pokaždé se řekne, že se jedná o daň, kterou za pokrok nezbývá než zaplatit.

Zřícení střechy jednoho z největších a nejluxusnějších evropských aquaparků se teprve šetří, experti se ještě neshodli, zda příčinou uvolnění konstrukce mohla být váha sněhu, velké teplotní výkyvy, vada materiálu, anebo špatné výpočty statiků. Jediné, o čem není třeba pochybovat ani na okamžik, je to, že pokud budou lidé ochotni za luxusní atrakci zaplatit vstupné dva a půl tisíce korun, nic nezabrání tomu, aby se stavěly další. Moskevský aquapark v ceně třiatřiceti milionů dolarů byl vybudován rekordním tempem za rok a půl, aby mohl být za účasti celebrit, včetně primátora, slavnostně otevřen ke kulatému výročí založení města.

K pokroku patří spěch. Při kolaudaci koncem léta před půldruhým rokem si určitě nikdo neuměl představit hororové scény, kdy zkrvavení lidé v plavkách mezerami mezi kusy betonu vylézají z bazénů do patnáctistupňového mrazu. Pro stovky lidí se v minutě rozplynula iluze tropické pláže a desítky mrtvých se už nedozvědí, které další iluze, jež přináší pokrok, budou mít v budoucnu podobně vražedný efekt. Kdo by při otevření aquaparku řekl, že koupání je normální v létě na koupališti a v zimě se má bruslit, byl by směšný, podobně jako jsou zesměšňováni odpůrci geneticky modifikovaných rostlin, jaderné energie, gigantických přehrad či nepřátelé klonování lidských buněk. Pokrok nezastaví žádná katastrofa. Pokrok je adrenalinový sport, bez kterého by se člověk unudil k smrti. A než se nudit, to ať raději občas někdo zmrzne v bazénu.

autor: iho
Spustit audio