Konec dvojí kvality potravin? Dosáhli jsme velkého úspěchu, ale stále to nestačí, hodnotí Prouza

3. duben 2019

Odpověď na problém takzvané dvojí kvality potravin je na evropské úrovni zase o něco blíž. Výbor Evropského parlamentu pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů včera podpořil kompromisní podobu nových pravidel. Zatímco Evropská komise a eurokomisařka Věra Jourová (ANO) kompromis podporují, europoslankyně Olga Sehnalová (ČSSD) mluví o zklamání.

„Je třeba poděkovat Věře Jourové, protože tlak, aby se nic neudělalo, byl obrovský. Rozumím i Olze Sehnalové, která se tématu několik let věnuje a doufala, že se podaří posunout dál. Dohoda vyřeší jednu půlku problému: že nemají být stejné obaly na dvě verze potraviny,“ říká Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu.

Předsedající Rakousko to téma loni v prosinci úplně stáhlo z programu, protože podlehlo lobbistickému tlaku. To, že se vrátilo na stůl, je velký český úspěch.

Tomáš Prouza

Zároveň dodává, že toto opatření nestačí. Pro západní potravináře prý jde o skvělý byznys, když lidé ve střední a východní Evropě věří jejich značce, a přitom obsah je levnější než na Západě.

Lída Rakušanová: Konec letitého švindlu s dvojí kvalitou se blíží

Český premiér Andrej Babiš se v Bruselu setkal s eurokomisařkou pro spravedlnost Věrou Jourovou

Byla to reklama pro hnutí ANO se vším všudy. Obklopena špičkami své partaje, z jedné strany předsedou poslaneckého klubu Faltýnkem a z druhé ministrem zemědělství Milkem, vysvětlila eurokomisařka za hnutí ANO Věra Jourová české veřejnosti, co všechno dokázala v Bruselu zařídit, aby se nešvar prodeje zboží různé kvality pod stejnou značkou dostal brzy tam, kam patří: na unijní seznam nekalých obchodních praktik.

„Abychom to vyřešili, bylo by třeba dát obchodníkům právo koupit třeba lepší rybí prsty v Německu. Dnes totiž český obchod musí nakupovat přes českého distributora a nemůže dát na pult obě verze a nechat zákazníka, aby si vybral,“ doplňuje Prouza.

Ve věci dvojí kvality podle něj pomohl i tlak médií a někteří velcí potravináři raději receptury sjednotili. „Dokud se ale sami zákazníci nemůžou rozhodnout mezi oběma variantami s tím, že budou kupovat tu lepší, tak se to úplně nezmění,“ upozorňuje.

V kompromisní dohodě také chybí upřesnění, jak moc odlišné musí obaly být, aby odlišnosti nespočívaly jen v jiném barevném odstínu a jednom slově. „Byl zde obrovský tlak západoevropských potravinářských koncernů. Marže, na které ve střední a východní Evropě dosáhnou, jsou velmi zajímavé,“ zdůrazňuje Prouza.

Spustit audio