Kočky jsou paranoidní pesimistky. Rozhodně nepatří do každé rodiny, ke každému dítěti, varuje veterinářka a zvířecí psycholožka

9. únor 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Veterinářka Martina Načeradská

Veterinářka Martina Načeradská bytostně nesnáší množírny, zvířata jako taková miluje. Kdo by si ale jakékoli zvíře rozhodně pořizovat neměl? Proč by měli rodiče hodně přemýšlet, než dítěti kočku nebo psa pořídí a proč vám třeba kočka čůrá mimo záchodek?

Čtěte také

Veterinářka Načeradská není první, kdo varuje před množírnami nebo pořizováním zvířete pod stromeček. „Teď mám případ, kdy se na sídlišti pohybovalo vyhozené kotě hned druhý den po Štědrém dnu. Dárek, který někdo nechtěl. Skončilo to s ní dobře, ale tak to není pokaždé.“   

Taky tvrdí, že dokud si lidé budou zvířata kupovat „na bažoši“, když chtějí ušetřit, nebo jim prostě nedojde, co se tady děje, tak množírny psů nebo třeba koček nikdy nezmizí. „Dnes už to většina těch, co za mnou přijdou i ví, že se stali obětí podvodu, ale pokud tady bude pořád konzumní způsob života, kdy jeden den u někoho vidím krásného buldočka a já ho chci mít teď, hned, a nejsem ochoten počkat, tak to bude stejné.“

„Co si o množírnách myslím? To se nedá říct slušně. Když mi pod rukama umírá štěně, jen protože někomu přišlo jako dobrý nápad vydělávat na zvířatech místo na prodeji nějakých hrnců… Je to pro mne opravdu hrozné. Pro člověka, který miluje medicínu a považuje pomoc zvířátkům za své poslání,“ odpovídá upřímně. Jak je to se zvířaty a dětmi?

Dítě vs. pes, kočka

„Jsem zastáncem toho, aby se děti o nějaké zvíře staraly, z nějaké studie dokonce vyšlo, že mají empatii úplně jinde, než ty co zvíře nikdy nemělo… Žijeme teď v nesmírně konzumní společnosti, a tak se docela často setkávám s tím, že si dítě jeden den řekne, a druhý den je zvířátko doma,“ říká veterinářka v pořadu Hovory.  

Čtěte také

Jenže, záleží na věku dítěte. V 6–7 letech nemají schopnost vůbec domýšlet, co péče o kotě nebo štěně znamená. Je tak víc než jasné, že když rodiče pořídí zvíře malému dítěti, budou se muset o něj starat sami.

„Do štěněčí školky mi přišla asi 7letá holčička se štěnětem výmarského ohaře.  A už v té době byli velikostně tak 1:1. Maminka na to klidně řekla, že holka chtěla psa, tak se o něj taky bude starat. Ale nebude, podle nějaké studie o vývoji mozku je člověk schopen domýšlet následky svých činů až někdy v 25 letech. U některých lidí mám pocit, že to nedomýšlejí až do konce života.“

Co je prý nejdůležitější: když si vezmete kočku a psa, tak to zvíře k sobě připoutáte na minimálně dalších 15 let… „Spousta dospělých by si neměla pořizovat zvířata, ale plyšovou hračku. Mají je jako nějaký doplněk – ke kabelce, k životnímu stylu, nebo jen protože má psa někdo, v kom se shlídli.“

Zvířata obohacují život

Láskou ke zvířatům je prý už definitivně postižená. „Manžel, se kterým jsem víc než 20 let, mi říká, že nemůžu zachránit všechny, jen se snažit pomáhat tam, kde to jde. Takže doma mám teď momentálně tři kočky.“

Čtěte také

Nejdřív měla doma křečky, postupně jich bylo 22. „Ve 14 letech si mne našla má první kočka, tak bohužel skončila pod koly auta, pak přišly další a další. Od té doby mám doma nějakou vlastně nonstop.“ Považuje je za své chlupaté děti.

„Teď jsme přišli o nejstarší, 14letou kočku a bylo to strašně smutný. Kocour, který se mnou vystudoval veterinu, mi umřel v náručí, když mu bylo 12… Je to něco, na co nikdy nezapomenete, ale to zvíře váš život nesmírně obohacuje.“

Načeradská se krom jiného věnuje i psychologii zvířat. „To není samozřejmě tak, že si kočka lehne na gauč a bude si se mnou povídat. Ale řeším problém, se kterým za mnou majitel přijde.“

Nejčastější dotaz patří hygieně. „Když kočka čůrá mimo svůj záchodek, tak má na 99 % nějaký zdravotní problém. Třeba infekci močových cest, jí to bolí, takže se snaží chodit jinam, jestli to tam náhodou nebude bolet míň. Taky ji může bolet břicho. Jako nečistotný pes se začne projevovat ten, co ho bolí zuby. Takže nejdřív musím vyloučit zdravotní problém a současně se ptám, jak vypadá domácí prostředí.“

Kočka = paranoidní pesimistka

Často tak zjistí, že se zejména větší kočičí plemena prostě do toho WC nevejdou. „Když se tam ani neotočí, tak tam prostě chodit nebude.“ Pro takovou kočku je život v bytě nepřirozené prostředí. To přirozené je les, statek a potřebují společnost. „Když je máme doma, tak se nudí. Nejčastěji se přežírají, ale oni potřebují zábavu, takže nejlíp svého sourozence, prostě mít kočky dvě. To je zas problém u těch, pro které je kočka jen nízko údržbový pes.“

Čtěte také

Naše kočka pochází ze severoafrické kočky plavé, které se chovaly v Egyptě po stovkách. Lovily myši, ale taky ta zvířata uctívali. Některé, které máte doma, jsou tak zvyklé na velké skupiny.  

O kočkách se říká, že to jsou takoví paranoidní pesimisti. „Jsou přesvědčeni, všechno co se kolem nich děje, je jen proto, aby jim to ublížilo… A pokud se dostane do rodiny k dítěti, které má nějaký psychický problém, které není schopno ovládat svou zlost, bude hodně trpět.“

Mluví tak o autistických dětech, nebo i s ADHD, tedy děti, které nepochopí, že musí být v klidu. „Kočka nesnáší, když kolem někdo běhá, řve a mlátí věcmi. Přestavte si, že by i kolem vás běhal slon a do všeho kopal. Kočka neví, co se děje a hlavně se bojí. A pořád je to malá šelmička,“ dodává.

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory. Ptala se Eva Hůlková.     

autoři: Eva Hůlková , Věra Luptáková | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související