Klíšťata: Život plný hladovění i randění na hostiteli

Rozdíl mezi těmito dvěma druhy objasnil parazitolog Jan Votýpka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

„Hmyz má stejně jako my zažívací soustavu založenou na principu, že to, co sníme, je následně rozštěpeno pomocí enzymů a kyselin na malé úseky a štěpy, které jsou pak využity buňkami zažívací soustavy.“

U klíštěte bychom ale žádné takové látky nenašli. „Ani enzymy, ani kyseliny, ani štěpné látky. Zažívací soustava klíštěte je mnohem pohostinnější.“

Proto patogeny, které se vyskytnou v zažívací soustavě, nemají tak velké problémy, aby odolávaly těmto látkám.

„Klíšťata a obecně roztoči jsou z toho hlediska vhodnějšími hostiteli a tedy i přenašeči mnoha onemocnění,“ vysvětlil expert.

Jak si ale klíště vybírá svého hostitele? „Každý z nás určitě zná někoho ve svém okolí, na koho klíšťata takzvaně nejdou. Evidentně tedy máme v pachu své kůže nebo potu něco, co klíšťata buďto aktivuje a láká, nebo naopak odpuzuje.“

Čtěte také

Vědci se v minulosti se pokoušeli zjistit, jaká látka výběr klíšťat podmiňuje, aby bylo možné ji použít například v insekticidech nebo repelentech. „Bohužel tato snaha většinou nevedla k žádnému úspěchu,“ konstatoval Votýpka.

Klíšťata, byť jsou velmi malá, jsou velmi dlouhověká. „Mají také mají velmi složitý životní cyklus,“ dodává parazitolog.

„Samička naklade vajíčka, z nich se vylíhnou malé larvy, ty se po nasátí a odpadnutí mění v nymfy, které ale velmi často sají až v další sezóně, a to samé platí i pro nymfy, které se pak mění v dospělce.“

Mnoho klíšťat tak skutečně musí hladovět dlouhé měsíce, až klidně jeden rok, potvrdil Votýpka.

„Klíště je ale obecně málo aktivní, sedí a čeká na svého hostitele, aniž by se moc pohybovalo, nevydává mnoho energie, a díky tomu vystačí s tím, co získalo z minulého sání.“

S aktivitou klíšťat je spojená ještě jedna zajímavost. „U našeho klíštěte obecného sají v dospělosti pouze samice, ale na hostitelích můžeme najít obě dvě pohlaví.“

Jak je to možné? „Samec na hostiteli nevyhledává potravu, ale samičky. Než aby se potuloval po lese a doufal, že se potká se samicí, tak je mnohem jednodušší dát si s ní dostaveníčko na hostiteli,“ popsal romantické okolnosti života klíšťat Jan Votýpka.