Klaus se zděšením zjistil, že má vést tajné služby, vzpomíná Vadim Petrov

Muž, který nevrhá stín, jak se jeho román jmenuje, je příběh z období přerodu československého socialismu v český kapitalismus. „To bylo jedno z výrazných životních období, pro mě i nás všechny, a já jsem po pětadvaceti letech měl potřebu to období uzavřít a porozumět tomu, k čemu tehdy došlo. A nejde o nějaký slib mlčenlivosti. Tehdy to bylo tak chaotické, že jsme ani nic nepodepisovali. Spíš mám pocit, že už dokážu mít nad tím vším nadhled,” odpovídá Davidovi Šťáhlavskému v pořadu Hovory host Vadim Petrov.

Ten se po výcviku v MI5, stejně jako hrdina jeho románu, vrátil do Československa, aby v něm vybudoval novou tajnou službu. „Václav Klaus, tehdy premiér české vlády, se zděšením zjistil, že má vést tajné služby, a vůbec se mu to nelíbilo,” vzpomíná Petrov, který se po revoluci snažil, aby vznikl nějaký orgán na vládní úrovni, určený ke kontrole nové zpravodajské služby. „Měli jsme nějakou představu, kterou jsme si udělali venku, tu jsme se tu snažili prosadit, ale povedlo se to tak ze čtyřiceti procent. Ale demokratické tajné služby nyní máme,” věří.

Před pětadvaceti lety to byla doba o dost méně přehledná, doba, kdy se rozhodovalo, jestli nás ovládne Sovětský svaz, anebo ne. Teď je naše tajná služba o dost propracovanější, zorganizovaná, vznikli tam noví profesionálové a prostor pro působení ruské rozvědky už není tak velký. Vadim Petrov

Na komunistické rozvědčíky vzpomíná jako na schopné lidi, kteří měli tak silnou touhu udělat kariéru, že dělali i věci, se kterými by jiní měli problém. „Nechci říct, že všichni, ale z velké části to byli lidé schopní jít přes mrtvoly. Ne každý má žaludek si po večeři, třeba s nějakým podnikatelem, sednout k psacímu stolu a sepsat hlášení. Nemyslím si, že teď jsou to všichni neposkvrnění lidé, ale už tu je systém, který jim říká, že jsou tu od toho, aby chránili zemi, aby eliminovali rizika. Dřív bojovali proti nepříteli, ať to byl kapitalista nebo vnitřní nepřítel, to je rozdíl,” vysvětluje.

Spoléhat na elitu

Bránit se propagandě, která je aktuálně jedním z nástrojů tajných služeb po celém světě, není podle Petrova úkolem zpravodajců. „Spíš bych spoléhal na politology, novináře, na elitu národa. To jsou lidi, kteří dokáží vidět souvislosti a předpovídat. To by měla být záruka toho, že nepodlehneme něčím zájmům. Zpravodajská služba nikdy nebude chytřejší než elita,” míní. „V dnešním světě informace rychle vznikají a zanikají. Vy nevíte, jestli jde o hodnotnou informaci, nebo se vás snaží někdo zmanipulovat. Ale já si myslím, a to se snažím říct i ve své knížce, že každý je odpovědný za to, jaké informace si k sobě pustí, jakým podlehne, nebo jak je dokáže kriticky uchopit.”

O vztahu Vadima Petrova k otcově hudbě nebo jeho vzpomínkách na polistopadovou privatizaci si můžete poslechnout v záznamu celého pořadu Hovory.