Klára Notaro: Joséphine Baker v Pantheonu

O uložení ostatků velikánů do Pantheonu rozhoduje prezident republiky.

Čtěte také

Jan Vávra: Rasismus není náš problém?

Prezident Emmanuel Macron po nástupu do funkce dal do Pantheonu slavnostně pohřbít ministryni zdravotnictví Simone Veil, odvážnou ochránkyni ženských práv. Simone Veil byla teprve pátou ženou uloženou v Pantheonu.

Pohřeb v Pantheonu je nejen velká slavnost, ale je to i příležitost pro prezidenta předložit svou vizi společnosti. Tato ceremonie se slavnostním průvodem a proslovem je velmi sledovaná. Takováto sláva se bude odehrávat 30. listopadu. Této symbolické pocty se dostane další, již dávno zesnulé ženě.

Milovaná zpěvačka

Prezident Macron vybral tanečnici a zpěvačku původem ze Spojených států Joséphine Baker, kterou známe jako Josefínu Bakerovou. Narodila se v černošské rodině ve státě Missouri v roce 1906, jako dítě musela pracovat jako služka v bělošské rodině, kde na ni byli zlí.

Josephine Baker se navzdory předsudkům vůči svému zjevu stala módní ikonou|foto:Profimedia

Po večerech vystupovala jako tanečnice a zpěvačka. Byla výrazně talentovaná, a tak brzy nastoupila strmou kariéru a se souborem černošských hudebníků procestovala celé Spojené státy. Joséphine Baker milovala svou práci, ale trápil ji všudypřítomný rasismus.

Když byl její soubor pozván v roce 1925 do Paříže, tak se rozhodla, že ve Francii zůstane, protože v Paříži nikomu nevadilo, že je černoška. Joséphine Baker se ve Francii proslavila představením Černošská revue.

Joséphine projela celou Evropu i zámoří a několikrát vystoupila i v Československu. Publikum milovalo její odvážná a veselá představení. Tančila skoro nahá, jen se sukýnkou ušitou z banánů ze žluté látky – tak zesměšňovala obvyklá klišé.

Čtěte také

Je rasismus i v Česku? Proč vyvolala smrt Floyda celosvětové protesty?

Francouzi byli okouzleni: charlestonem, jazzem, divokým rytmem a nakažlivým optimismem. Doba zábav ale skončila s druhou světovou válkou. Joséphine Baker se zapojila do odboje v severní Africe, kde spolupracovala s generálem Charlesem de Gaullem. V Maroku i v jiných zemích měla koncerty, kde získávala pro francouzský odboj zprávy, které ukrývala v notách.

Po válce se nadále věnovala hudbě a tanci, ale využívala svého renomé, aby ve světě byla respektována lidská práva. Mezi své přátele mohla počítat nejen umělce, ale i politiky, jako byl Martin Luther King.

Byla také matkou, adoptovala dvanáct dětí z různých zemí, aby dokázala, že lidé všech barev pleti jsou bratry a sestrami.

Autorka je spisovatelka, žije v Paříži