Daniel Kroupa: Opatrně proti rasismu

To snad ukáže vyšetřování. Skutečností je, že lidí černé pleti zabitých podobným způsobem je podezřele mnoho, a to podněcuje podezření, že v tom hraje určitou roli rasismus. Právě proti tomu se v mnoha amerických i evropských městech, včetně Prahy, zdvihla vlna odporu.

Čtěte také

Jan Fingerland: V Americe (už zase) bijou černochy

Hlavním poselstvím demonstrantů je, že na životech černých lidí musí záležet stejně jako na ostatních. A také dávají najevo, že nesouhlasí s rasismem včetně toho, který je součástí společenského systému. Volají po změně.

A zde nastává potíž. Na tom, že je něco špatně, se lidé shodnou snadno. Na to, jaké jsou příčiny tohoto stavu, jak jej změnit a napravit, co konkrétně dělat, se obvykle názory různí. Tak je tomu i v případě rasismu.

Potíže jsou už i s tím, co tento pojem přesně znamená a jak široce jej máme chápat. Obvykle bývá definován jako ideologie nebo smýšlení, že na základě určitých znaků, jako je třeba barva kůže, můžeme člověka přiřadit k nějaké skupině nebo rase, která je hodnotnější nebo méně hodnotná než ostatní. Ti, kteří takové přesvědčení sdílejí, z něj pak vyvozují, že je oprávněné, aby měla ta hodnotnější rasa ve společnosti nadřazené postavení.

Nepřijatelné a bezohledné chování

V moderních západních společnostech panuje široká shoda na nepřijatelnosti rasistické ideologie, její zastánci tvoří nepatrnou menšinu a donedávna se neodvažovali veřejně vystupovat. Rasistické smýšlení, opírající se o iracionální předsudky a emoce, ale sdílejí i mnozí lidé, kteří rasistickou ideologii upřímně odmítají. Vymýtit je vyžaduje cílevědomé a dlouhodobé vzdělávací úsilí ve školství a v kultuře. Chválu si zaslouží všichni, kdo se o něco takového snaží.

Čtěte také

Přestaňte nám klečet na krku, znělo na rozloučení s Floydem. Protesty v USA už jsou méně násilné

Jsou však bojovníci proti rasismu, kteří tento pojem rozšiřují a zahrnují do něj i postoje, které rasismem ve své podstatě nejsou. V jednom testu, ve kterém si mohl člověk ověřit, jestli je, nebo není rasistou, se klade otázka: „Vadilo by ti, kdyby se tvými sousedy měla stát cikánská rodina?“ Ten, kdo automaticky odpoví, že ano, je bezpochyby rasistou. Ten, kdo však odpoví ne, je pravděpodobně pokrytec.

Troufám si říct, že naprosté většině našich lidí nevadí případný romský původ sousedů, vadí ale, pokud se chovají způsobem, který vidí při návštěvě nebo při televizních záběrech z takzvaně vyloučených lokalit obývaných Romy. Nevadí jim tedy rasa, ale nepřijatelné a bezohledné chování, vyvolávající možná přehnanou, ale pochopitelnou averzi, která není rasismem, ale snadno se jím může stát, když ji za něj budou někteří horlivci zaměňovat.  

Daniel Kroupa|foto:Jana Přinosilová

Je odporné a nespravedlivé předem přisuzovat nějaké špatnosti Romům, protože jsou Romy, černochům, protože jsou černoši, nebo Čechům, protože jsou Češi, vždyť zdaleka ne všichni se tak projevují. Slušný člověk přijímá druhého člověka ne jako exemplář nějaké rasy, etnika, třídy, ale jako jedinečnou bytost, a posuzuje jej ne podle předsudků, ale podle skutků. Musíme tuto samozřejmost stále opakovat proto, aby samozřejmostí zůstala.

Autor je filozof a pedagog