Když vyšla Pipi Dlouhá punčocha, děti šílely nadšením, dospělí ale pohoršením. Astrid Lindgrenová byla víc než spisovatelka
„Každé prase má právo na šťastný prasečí život,“ pronesla asi nejznámější spisovatelka na světě Astrid Lindgrenová (14. listopadu 1907– 28. ledna 2002). Slova o prasatech napsala v 80. letech, když protestovala proti hromadným chovům zvířat.
Nebyla to jediná z jejích mimoliterárních aktivit. Angažovala se například proti vstupu Švédska do Evropské unie, později pro změnu požadovala od švédské vlády slušné zacházení s uprchlíky.
Asi nejznámější je její spor ve věci nadprůměrného daňového zatížení Švédů. Politicky byla Lindgrenová až do 70. let sociální demokratkou. Od této strany se však odklonila poté, co jí stát v roce 1976 vyměřil daně ve výši kolem 102 procent jejích příjmů.
Lindgrenová se rozhořčila a do jednoho ze stockholmských večerníků napsala satirickou pohádkou o princezně ze země Penězománie, ve které parodovala švédský daňový systém. Práce měla ohlas, v dalších volbách se daňová a finanční politika stala hlavním tématem a sociální demokraté museli po 44 letech vyklidit pole konzervativcům.
Tím podstatným jsou ale v souvislosti s Astrid Lindgrenovou její knížky pro děti. Zůstalo po ní 115 rukopisů, vedle dětských příběhů i řada filmových a televizních scénářů, několik divadelních her a románů.
Očima dítěte
Její knihy byly přeloženy do více než 90 jazyků, mimo jiné i svahilštiny, uzbečtiny, afrikánštiny, sinhálštiny nebo jazyka zulu. Na světě se jich prodalo přes 150 milionů výtisků. Zdaleka nejúspěšnější byla Pipi Dlouhá punčocha, která se od prvního vydání v roce 1945 dočkala překladu do více než 70 jazyků a téměř 70 milionů výtisků.
Příběh o zrzavé Pipi s nezvladatelným sklonem k dobrodružství způsobil revoluci v dětské literatuře ve Švédsku. Mladí čtenáři šíleli nadšením, dospělí pohoršením. Autorka se na svět dívala očima dítěte a nalezla pro jejich pohled pochopení.
Pak už Lindgrenová své hrdiny tvořila v rychlém sledu: Kalle Blomkvist, Děti z Bullerbynu, Nils Karlsson, Mio, Karkulín, Madynka, Bratři Lví srdce nebo Ronja. A nebyly to jen laskavé dětské příběhy – Lindgrenová se nevyhýbala ani tématům samoty, smrti a zoufalství.
Publicista Pavel Hlavatý v pořadu Portréty připomene její méně známé Válečné deníky 1939–1945, které jsou originálním pohledem na svět ze švédské perspektivy, a nevyhne se ani českým okolnostem překladu legendární Pipi. S mistrovským citem pro dětský jazyk knížku přeložil v roce 1976 Josef Vohryzek, z politických důvodů ale nesměl překlad vyjít pod jeho jménem.
Celý pořad si poslechněte na audiozáznamu. (repríza)
Související
-
Daniel Raus: O českém Bullerbynu
„Se zuby jsou stále problémy,“ říká moudře Lisa, hlavní postava knihy „Děti z Bullerbynu“. Příběhy sepsala Astrid Lindgrenová, která se v nich nenápadně vrací do dětství.
-
Jan Fingerland: Blahopřání Pipi k narozeninám
Každý máme své osudové ženy. Jednou z těch mých je slečna Pipilota Citrónie Cimprlína Mucholapka Dlouhá punčocha.
-
Válečné deníky Astrid Lindgrenové jsou vážné i úsměvné, říká...
Asi málokdo nebude znát Pipi Dlouhou punčochu, podobně jako mnoho dětí zná Děti z Bullerbynu. Knihy Astrid Lindgrenové připomínáme proto, že v nakladatelství Slovar...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
