Když je člověk oslabený, mozek necítí odstup, říká herečka Petra Špalková o kauze Aktip

1. červenec 2018

„Myslím, že vás tam dovede psychická situace a doba, kdy se cítíte oslabený. Potom mozek necítí odstup a člověk naletí, protože potřebuje rychlé řešení,” říká herečka Petra Špalková, která je hostem Osobnosti Plus, o kauze Aktip a o tom, proč se stala jedním z lidí, kteří byli podvedeni Jarmilou Klímovou a jejím terapeutickým týmem.

„Došlo k tomu jednoduše. Měli jsme partnerskou krizi a já jsem nechtěla volit přístup klasické psychiatrie, přečetla jsem si rozhovor s šéfkou Aktipu, Jarmilou Klímovou, a zaujaly mě její webové stránky a úžasné legendy o terapeutech.  Po několika setkáních řekla větu: Měla byste se rozvést, protože tradiční rodina už v této společnosti nemá smysl. Jednou půlkou mozku jsem ji poslouchala a druhou jsem věděla, že musím smýt tenhle ošklivý moment a že už tam nikdy nepřijdu,” vysvětluje, ve které chvíli pochopila, že institut psychosomatické péče Aktip není správnou cestou, jak řešit krizi.

Herečka a pedagožka Petra Špalková se narodila 21. února 1975 v Brně. Je držitelkou dvou Českých lvů za filmy Jako nikdy (v kategorii nejlepší herečka v hlavní roli) a Bába z ledu (v kategorii nejlepší herečka ve vedlejší roli). Za rok 2000 byla nominována na Cenu Alfréda Radoka za ženský herecký výkon v roli Poliny v inscenaci Výnosné místo Divadla Na zábradlí. Je sestrou herce a režiséra Jakuba Špalka, jejím manželem je herec Miloslav Tichý, mají spolu dvě děti.

Pečující bratr

V herecké cestě Špalkové velmi pomohl režisér a herec Jakub Špalek, její sourozenec. „Měla jsem vždycky tu výhodu, že jsem sestrou svého bratra. On mi vždycky prošlapal cestičku, ale na všech frontách. Ať už to bylo v divadelním světě, v rodinném světě, prostě jsem měla tu cestičku trošku umetenou,” odpovídá s upřímností držitelka dvou Českých lvů na otázku, jak vysvětlovala svým rodičům, zaměstnaných v oblasti sportu a fotbalu, že chce být herečka.

Kdybych mohla změnit jednu věc, tak to, aby nebylo násilí.
Petra Špalková

„Oni mě ale stejně povzbuzovali, protože dědeček byl režisérem brněnského amatérského divadla. A vlastně i tatínek a maminka se seznámili v souboru písní a tanců,” pokračuje herečka vyprávěním o divadelních kořenech ve svém rodě.

Po třicítce jen pro honorovanou cenu

„To je otázka,” zamýšlí se herečka nad podnětem Barbory Tachecí, k čemu jsou jí vlatně herecká ocenění. „Nevím, jestli některá z těch cen mně přinesla nějakou práci. Nedokážu posoudit, jestli to něco znamenalo -  spíš pro producenty, než pro režiséry, kteří s tím musí počítat. Je to jejich práce. Potřebují, aby si případný film nebo divadlo někdo poslechl. A zárukou mu bude  jméno, které má jistou konotaci. Myslím si, že jsme strašně malý rybníček na to, kolik mnoho  cen se tu ročně uděluje. Ale jak říkal Jiří Ornest: Petrucho, já bych si od třiceti dál pro žádnou cenu, která není honorovaná, nechodil,” uzavírá herečka téma.

Poslechněte si celý rozhovor s Petrou Špalkovou Dozvíte se ještě například, co specifického v současných českých filmech jí chybí.

autoři: Barbora Tachecí , kte
Spustit audio

Související