Kdyby teď dodaly USA zbraně Kyjevu, staly by se účastníkem války? Spojené státy debatují o pomoci

Někteří Bidenovi spolupracovníci během loňského roku opakovaně varovali před vojenskými akcemi, které by mohly neúmyslně zvýšit napětí ve vztazích s Moskvou. Prezidenta Bidena to vedlo k tomu, aby dodávky amerického válečného materiálu Ukrajině dočasně pozastavil.

Čtěte také

Timothy Garton Ash: Ukrajinci budou říkat, že je zbytek Evropy opustil. Jako Čechoslováky v roce ʼ38

Americká diskuse vychází z předpokladu, že ukrajinská vláda prezidenta Volodymyra Zelenského může v důsledku ruského pochodu na Kyjev brzy padnout. Někteří prezidentovi spolupracovníci se domnívají, že kdyby k tomu došlo, Biden by měl požádat o schválení dodávek Kongres.

Mezi odborníky na mezinárodní právo se totiž objevuje názor, že zbraňové dodávky během aktivní fáze války by Rusku umožnilo tvrdit, že Spojené státy jsou účastníkem konfliktu. Otázkou je, jak daleko by pak Moskva zašla.

Ve fázi zrodu

Čtěte také

Tomáš Klvaňa: Reakce americké politiky na válku není jednotná

Úředníci americké vlády a asistenti kongresmanů vysvětlují, že plán na ozbrojování ukrajinského hnutí odporu je teprve ve fázi zrodu. Bidenova administrativa zatím diskutuje o tom, jakým způsobem by Spojené státy zbraně případnému hnutí odporu dodávaly. Už před zahájením ruského útoku se americké vedení zabývalo také otázkou, jak Ukrajinu zásobovat zbraněmi, pokud bude v důsledku konfliktu uzavřen ukrajinský vzdušný prostor.

Podle magazínu Foreign Policy někteří úředníci uvádějí, že Národní bezpečnostní rada plány amerického ministerstva obrany na ozbrojování Ukrajinců nevylučuje. Nicméně zároveň prý klade otázky o tom, jak a kdy bude tato pomoc poskytnuta, kdo ji bude mít na starosti a proč budou Ukrajinci zbraně potřebovat.

Administrativa prezidenta Bidena zatím Ukrajině poskytla vojenskou pomoc v hodnotě 600 milionů dolarů, tedy v přepočtu za víc než třináct miliard korun. A to od chvíle, kdy Rusové v loňském roce začali soustřeďovat své síly u ukrajinských hranic.

Administrativa dodávky dvakrát dočasně pozdržela, konkrétně v dubnu a prosinci.

Mezi představiteli americké vlády se ale najdou také skeptické hlasy. Národní bezpečnostní rada se během minulého roku dvakrát vyslovila proti poskytování vojenské pomoci Ukrajině kvůli obavám, že by tento krok mohl zvýšit napětí a dál vyhrotit situaci ve vztazích s Ruskem. Administrativa proto dodávky dvakrát dočasně pozdržela, konkrétně v dubnu a prosinci.

Podle mluvčího Národní bezpečnostní rady Spojené státy „plánují řadu opatření“, aby tak ukrajinskému lidu poskytly podporu tváří v tvář ruské invazi.

Připravit Ukrajince na odpor

Ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba během minulého týdne, tedy ještě před začátkem ruské agrese, oznámil, že Ukrajina chce bojovat „o každou píď země, o každé město a každou vesnici. Až do vítězství.“

Čtěte také

Karel Barták: Protiruské sankce jsou pro Západ nejen logickou reakcí na válku na Ukrajině, ale také hlavolamem

Zákonodárci z řad Republikánské strany očekávají, že konflikt na Ukrajině přejde do vleklé fáze. Bidenova administrativa by se podle nich měla Ukrajince začít připravovat na odpor proti ruským okupačním jednotkám. Proto republikánští kongresmani navrhli legislativní balíček, který by pro Spojené státy připravil politický rámec, umožňující podporovat ukrajinské hnutí odporu.

Podle vysoce postaveného zdroje z Kongresu budou jeho příslušníci pravděpodobně potřebovat protiletadlové střely Stinger, miny, pušky, komunikační techniku a přístup k informacím americké rozvědky, který by jim umožnil vyhýbat se ruským útokům. 

Americké speciální jednotky a také agenti CIA se podle magazínu Foreign Policy na výcviku ukrajinských sil podílely už od ruské anexe Krymu a vzniku separatistických hnutí na východě Ukrajiny. A dá se prý konstatovat, že příslušníci americké armády mají o schopnostech ukrajinských sil vysoké mínění.

Válka bez souhlasu Kongresu?

Zákonodárci ve Washingtonu během posledních let zároveň intenzivně debatovali o tom, jestli by neměli omezit pravomoc prezidenta zahájit vojenskou akci v zahraničí bez předchozího souhlasu Kongresu. Příznivci těchto snah tvrdí, že během předešlých desetiletí prezident získal větší možnosti vést válku bez souhlasu Kongresu, než ústava Spojených států dovoluje.

Čtěte také

Jan Fingerland: Začíná nová studená válka? Trochu ano, ale spíš ne

Tento týden v úterý zaslali republikánští kongresmani Peter DeFazio a Warren Davidson, spolu s více než čtyřicítkou dalších, Bidenovi dopis, ve kterém ho vyzývají, aby se předtím, než vyšle americké jednotky na Ukrajinu, nejdřív poradil s Kongresem. I když vyslání vojáků na Ukrajinu Bílý dům neplánuje, dopis je pro prezidenta jasným signálem, že bez souhlasu Kongresu jsou jeho pravomoci v oblasti obrany omezené.

Široká, ale ne jednomyslná shoda

V uplynulých letech se podobné debaty soustředily hlavně na kontroverzní americkou podporu koalice, která pod vedením Saúdské Arábie vede válku proti húsíjským povstalcům v Jemenu. Na rozdíl od tohoto případu ale v Kongresu existuje široká shoda demokratů a republikánů na tom, že Ukrajinu, která čelí ruské agresi, je třeba podpořit.

Zároveň ale tato podpora není jednomyslná. Někteří ze zákonodárců podle zdrojů ze senátních kruhů zvažují, jaké následky by mohlo ozbrojování ukrajinského hnutí odporu mít z hlediska válečných pravomocí prezidentské administrativy. S žádným konkrétním legislativním návrhem však zatím nepřišli.

Republikánský návrh legislativního balíčku, který by připravil politický rámec pro podporu ukrajinské hnutí odporu už dokonce odmítlo podepsat dvanáct republikánských senátorů. A tyto neshody by se mohly projevit i v diskusích Kongresu o tom, jestli v případě zhroucení ukrajinské vlády neomezit právo prezidenta poskytnout Ukrajině další vojenskou pomoc, uzavírají svůj článek na serveru Foreign Policy redaktoři Jack Detsch a Robbie Gramer. 

Svět ve 20 minutách připravil Miroslav Tomek.

Jak by se změnila rovnováha sil v Evropě i ve světě, kdyby Rusko ovládlo Ukrajinu? Malé Řecko vydává v poměru k hrubému domácímu produktu na obranu nejvíc z členských zemí NATO. A na závěr o tom, jak se svahilština stala nejrozšířenějším původním africkým jazykem.