Kde jsou další pacienti? Těžký průběh koronaviru musel plíce poškodit, ptá se chirurg Lischke. Vedl tým, který jako první u nás transplantoval plíce po covidu

V Česku byla zatím pro onemocnění covid-19 a jeho následky provedena transplantace jen tohoto jednoho pacienta, říká dále lékař Lischke.

Čtěte také

Chirurg Pavel Pafko: Havlovi jsem poradil říct pravdu. Bez souhlasu pacienta ale lékař nemůže prozradit nic

„Nevím, jestli mám říct, že to je dobře, nebo bohužel. Ve Spojených státech byla teď publikovaná významná studie, která uvádí, že za dobu pandemie bylo sedm procent všech transplantací provedených v USA kvůli covid-19. Buď pro akutní selhání nebo nějaké postcovidové postižení.“ 

„V Rakousku, které má 9 milionů obyvatel, to bylo asi 40 transplantací. Takže někde ti pacienti v Česku také musejí být, ale my je nemáme na čekací listině. K nám se nedostávají,“ popisuje.

Máme víc orgánů a nemáme je komu dát.
Robert Lischke

„Stále diskutujeme o postcovidovém syndromu, ptáme se pneumologů, kde jsou pacienti, kteří jsou indikováni k transplantacím, a pořád tu odpověď nedostáváme.“

„Že tady nejsou, nám z logiky věci není úplně jasné, protože už jen těžký průběh covidu musí zanechat stopy. A pokud to nasedne na nějaké předchozí onemocnění, tak by někde ti nemocní být měli,“ uvažuje.

Víc orgánů než pacientů

Navíc v Česku je podle chirurga dostatek orgánů vhodných k transplantaci. „To je novinka posledních měsíců: Loni jsme zvýšili transplantační aktivitu, když jsme provedli 52 transplantací.“

Čtěte také

V cizině se na zákrok čeká i dva roky. U nás se lidem i dva měsíce zdají příliš dlouhé, stýská si oční chirurg

„Center, která dělají nad 50 transplantací ročně, je přitom v Evropě jen šest. Ale mohli bychom transplantovat daleko více, protože nabídka dárců orgánů je díky velmi kvalitní transplantační medicíně v Česku skutečně nadprůměrná.“

„A ještě je potřeba zdůraznit, že od roku 2018 transplantujeme i pro Slovensko. Tam je situace ještě horší: Ročně je to jen pět pacientů, takže se dostáváme do situace, kdy máme víc orgánů, které nemáme komu dát,“ konstatuje.

Zcela opačná situace je podle něj přitom v některých zemích západní Evropy. V Belgii s 10 miliony obyvatel se provede 100 transplantací, poukazuje.

Chirurgie je obor, který se nenaučíte nějak jinak, než od dobrého učitele.
Robert Lischke

„A Belgie stále referuje nedostatek orgánů. Rakousko, které má 9 milionů obyvatel, provede transplantaci u 130 Rakušanů. Takže není pravděpodobné, že by ti pacienti tady nebyli, ale nejsou referování do center,“ říká s tím, že problém je zejména u ošetřujících lékařů.

Na transplantaci se podle něj v Česku čeká v průměru 180 dní. Je to ale velmi individuální. „Muž krevní skupiny A vysoký 190 centimetrů bude do týdne operován. 150centimetrová žena s krevní skupinou nula ale bude čekat velmi dlouho. Malé plíce a krevní skupiny nula jsou úzký profil,“ vysvětluje.

Učitel Pafko

Za zásadní figuru ve svém životě považuje Lischke profesora Pavla Pafka. Byl také v jeho týmu u úplně první transplantace plic v Česku v prosinci 1997, na kterou si prý do detailu pamatuje.

Profesor Pavel Pafko|foto:Rostislav Šebesta, Český rozhlas

„Je to můj učitel. Pro mě je práce velmi důležitá. Chirurgie je obor, který se nenaučíte  jinak než od dobrého učitele. Takže já jsem měl to velké štěstí, že mám člověka, který mě celý život pomáhal, podporoval. Vztah s profesorem Pafkem je jedno z privilegií mého života,“ přiznává.

Na pracovišti se setkávají denně. „Každý den sedí po mé levici, takže diskutujeme všechno, politickou situaci, společenskou situaci, pacienty a tak dále. Většinou se v dobrém přeme. Teď třeba řešíme financování zdravotnictví. Někdy na věci máme trošku jiný názor, ale jsou to milé, přátelské debaty,“ popisuje Robert Lischke závěrem.

Poslechněte si celou Osobnost Plus Barbory Tachecí.