Kde bylo největší bojové nasazení Čechoslováků po druhé světové válce? Přece ve Vietnamu
Někdy se jí také říká třicetiletá válka 20. století. Válka ve Vietnamu je pro nás spojená hlavně se zapojením USA a vlnou odporu mezi americkou veřejností, včetně hnutím hippies, které proti americké účasti ve vietnamské válce protestovalo. Ve skutečnosti si za oněch 30 let Vietnam prošel několika krvavými válkami. A ve větší či menší míře v nich hrálo roli i Československo. Příslušníci našeho národa ve Vietnamu dokonce bojovali se zbraní v ruce.
Československo patřilo mezi první státy, které v roce 1950 uznaly samostatnou Vietnamskou demokratickou republiku. A současně proti její existenci v té samé době množství Čechoslováků bojovalo za zájmy Francie. Jak k tomu došlo?
Vietnam, který byl od konce 19. století součástí francouzské koloniální říše, tzv. Francouzské Indočíny, vyhlásil krátce po skončení 2. světové války nezávislost. Francie se nicméně své dřívější pozice nechtěla jen tak jednoduše vzdát, i když ani ona nepředpokládala, že se její koloniální území vrátí do předválečné podoby.
Jedno však věděla s jistotou, jak připomíná historik Ladislav Kudrna: „Francie chtěla samostatný Vietnam, který by byl volně přičleněn k Francouzské unii. A samozřejmě Francouzi nechtěli, aby ten nezávislý Vietnam měli v rukou komunisté, to v žádném případě.“
Naši ne, cizí ano
Na území Vietnamu a dalších států někdejší Indočíny se tak jen krátce po skončení 2. světové války, v prosinci 1946, rozhořel nový válečný konflikt. Jenže Francie nechtěla posílat do Indočíny své vojáky, což by jistě vzbudilo v zemi nevoli, vyslala proto do Asie cizince, kteří bojovali ve Francouzské cizinecké legii. A protože v poúnorové době odešlo z Československa mnoho mladých mužů na západ, ocitly se stovky z nich, ať už záměrně, či z naivity, v jejích řadách.
„Já jsem chtěl pokračovat v boji proti komunistům a ve čtyřicátém osmém roce jediný stát, který bojoval proti komunistům, byla Francie, která bojovala v Indočíně proti (vietnamskému prezidentovi) Ho Či Minovi, i když měla sociálně-komunistickou vládu. Tak jsem se rozhodl, že půjdu do legií,“ vzpomínal jeden z legionářů Pavel Knihař pro projekt Paměť národa.
Historik Ladislav Kudrna doplňuje: „Během první vietnamské války, zejména v letech 1948-1954 bojovalo v rámci Francouzské cizinecké legie přes 1600 mladých Čechů a Slováků. To je největší bojové nasazení našich občanů po skončení 2. světové války. A více jak 300 z nich na vzdálených bojištích jihovýchodní Asie padlo.“
Jaká byla cesta těchto mužů do Vietnamu, co bylo přesně jejich úkolem a jak se někteří z nich v rámci repatriace zajatců dostali zase zpátky do Československa?
„My jsme měli politického komisaře, který za námi chodil a který nás vychovával komunisticky. A ten nás ujišťoval, abychom se nebáli, že jednají s československými vládními úřady. Že se vrátíme do Československa a že se nám nic nestane,“ vzpomínal pro Paměť národa Otakar Hašek, který padl ve Vietnamu do zajetí, odkud vedla cesta, překvapivě, přímo do Československa. Jak to nakonec s navrátilci dopadlo? Úplně jinak, než jim politický komisař sliboval.
V boji i přátelství
Francouzská cizinecká legie opustila jižní Vietnam v roce 1954 a s ní i čeští legionáři. Pro další působení Čechů a Slováků se tím však ve Vietnamu naopak prostor otevřel. Spolupráce dvou vzdálených komunistických zemí – Československa a Vietnamské demokratické republiky – se v následujících letech slibně rozvíjela.
Jenže pak do ní vstoupila další válka, když se do konfliktu mezi severním a jižním Vietnamem zapojily Spojené státy americké. Ale ani po vypuknutí bojů se Československo neotočilo ke svému komunistickému příteli zády a přispívalo alespoň vydatnou vojenskou a hospodářskou pomocí a také protiamerickou rétorikou, která se nám dochovala v rozhlasovém archivu.
„V objemu válečné pomoci jsme byli z východního bloku po Sovětském svazu na druhém stupínku. Takže největší pomoc proudila z Moskvy a od nás,“ uvádí historik Ondřej Crhák z Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur.
Jak Češi zasáhli do bojů ve Vietnamu v druhé polovině 20. století, co znamenaly války ve Vietnamu pro obyvatele této asijské země i jak ovlivnily život těch, kteří v současné době žijí v České republice? Podrobnosti uslyšíte v pořadu Téma Plus.
Hovoří historikové Ladislav Kudrna, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů a Ondřej Crhák z Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur. Nahrávky vzpomínek pamětníků pořídili pracovníci Paměti národa.
Související
-
Zlatá šedesátá? Jak pro koho
Na sovětsko-americké scéně se období po kubánské raketové krizi roku 1962 jeví jako určitý čas zklidnění.
-
Bojovali jsme za vlast, ale dnes tomu nikdo nerozumí, říkají smutně váleční veteráni
Blíží se Den válečných veteránů, kdy si 11. listopadu připínáme na oděvy na znamení úcty k těmto lidem vlčí máky. Letos se sbírka na pomoc veteránům odehraje digitálně.
-
Ngo Dinh Diem, vietnamský prezident, který vládl téměř proti všem
Jihovietnamský prezident Ngo Dinh Diem mohl uchránit část země před komunismem. Nepodařilo se mu to ani s masivní podporou USA. Počínal si jako diktátor a byl neoblíbený.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.