Kde bylo největší bojové nasazení Čechoslováků po druhé světové válce? Přece ve Vietnamu

Československo patřilo mezi první státy, které v roce 1950 uznaly samostatnou Vietnamskou demokratickou republiku. A současně proti její existenci v té samé době množství Čechoslováků bojovalo za zájmy Francie. Jak k tomu došlo?

Pavel Knihař na začátku roku 1955|foto:Post Bellum

Vietnam, který byl od konce 19. století součástí francouzské koloniální říše, tzv. Francouzské Indočíny, vyhlásil krátce po skončení 2. světové války nezávislost. Francie se nicméně své dřívější pozice nechtěla jen tak jednoduše vzdát, i když ani ona nepředpokládala, že se její koloniální území vrátí do předválečné podoby.

Jedno však věděla s jistotou, jak připomíná historik Ladislav Kudrna: „Francie chtěla samostatný Vietnam, který by byl volně přičleněn k Francouzské unii. A samozřejmě Francouzi nechtěli, aby ten nezávislý Vietnam měli v rukou komunisté, to v žádném případě.“

Naši ne, cizí ano

Na území Vietnamu a dalších států někdejší Indočíny se tak jen krátce po skončení 2. světové války, v prosinci 1946, rozhořel nový válečný konflikt. Jenže Francie nechtěla posílat do Indočíny své vojáky, což by jistě vzbudilo v zemi nevoli, vyslala proto do Asie cizince, kteří bojovali ve Francouzské cizinecké legii. A protože v poúnorové době odešlo z Československa mnoho mladých mužů na západ, ocitly se stovky z nich, ať už záměrně, či z naivity, v jejích řadách.

Pavel Knihař během ceremonie povýšení na velitele Čestné legie z rukou generála Goupila - Aubagne, 30. června 2009|foto:Post Bellum

„Já jsem chtěl pokračovat v boji proti komunistům a ve čtyřicátém osmém roce jediný stát, který bojoval proti komunistům, byla Francie, která bojovala v Indočíně proti (vietnamskému prezidentovi) Ho Či Minovi, i když měla sociálně-komunistickou vládu. Tak jsem se rozhodl, že půjdu do legií,“ vzpomínal jeden z legionářů Pavel Knihař pro projekt Paměť národa.

Historik Ladislav Kudrna doplňuje: „Během první vietnamské války, zejména v letech 1948-1954 bojovalo v rámci Francouzské cizinecké legie přes 1600 mladých Čechů a Slováků. To je největší bojové nasazení našich občanů po skončení 2. světové války. A více jak 300 z nich na vzdálených bojištích jihovýchodní Asie padlo.“

Jaká byla cesta těchto mužů do Vietnamu, co bylo přesně jejich úkolem a jak se někteří z nich v rámci repatriace zajatců dostali zase zpátky do Československa?

Pavel Knihař v září 2008|foto:Post Bellum

„My jsme měli politického komisaře, který za námi chodil a který nás vychovával komunisticky. A ten nás ujišťoval, abychom se nebáli, že jednají s československými vládními úřady. Že se vrátíme do Československa a že se nám nic nestane,“ vzpomínal pro Paměť národa Otakar Hašek, který padl ve Vietnamu do zajetí, odkud vedla cesta, překvapivě, přímo do Československa. Jak to nakonec s navrátilci dopadlo? Úplně jinak, než jim politický komisař sliboval.

V boji i přátelství

Francouzská cizinecká legie opustila jižní Vietnam v roce 1954 a s ní i čeští legionáři. Pro další působení Čechů a Slováků se tím však ve Vietnamu naopak prostor otevřel. Spolupráce dvou vzdálených komunistických zemí – Československa a Vietnamské demokratické republiky – se v následujících letech slibně rozvíjela.

Jenže pak do ní vstoupila další válka, když se do konfliktu mezi severním a jižním Vietnamem zapojily Spojené státy americké. Ale ani po vypuknutí bojů se Československo neotočilo ke svému komunistickému příteli zády a přispívalo alespoň vydatnou vojenskou a hospodářskou pomocí a také protiamerickou rétorikou, která se nám dochovala v rozhlasovém archivu.

Otakar Hašek v roce 2008|foto: Post Bellum 2

„V objemu válečné pomoci jsme byli z východního bloku po Sovětském svazu na druhém stupínku. Takže největší pomoc proudila z Moskvy a od nás,“ uvádí historik Ondřej Crhák z Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur.

Jak Češi zasáhli do bojů ve Vietnamu v druhé polovině 20. století, co znamenaly války ve Vietnamu pro obyvatele této asijské země i jak ovlivnily život těch, kteří v současné době žijí v České republice? Podrobnosti uslyšíte v pořadu Téma Plus.

Hovoří historikové Ladislav Kudrna, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů a Ondřej Crhák z Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur. Nahrávky vzpomínek pamětníků pořídili pracovníci Paměti národa.