Kateřina Smejkalová: Zneužívání dávek není nepohodlná pravda, ale škodlivý mýtus
Oblíbený evergreen české politiky je opět na stole: ministr práce a sociálních věcí před pár dny ohlásil další zátah na ty, kteří zneužívají dávky. Nepostrádá jistou absurditu, že se tak děje souběžně s masivní vládní kampaní vybízející lidi k tomu, aby si v současné krizové situaci nebáli o pomoc státu říct.
Na první pohled by se mohlo zdát, že jedno s druhým nesouvisí – opak je ale pravdou. Mnoho expertů se shoduje na tom, že to je právě dlouhodobé vykreslování lidí v nouzi jako potenciálních podvodníků, vedoucí v praxi k mimořádně byrokratickému a přísnému procesu schvalování dávek, co zapříčiňuje, že se mnoho potřebných o ně požádat zdráhá.
Čtěte také
Kupříkladu na příspěvek na bydlení má podle odhadů nárok až čtvrtina domácností, přihlásí se o něj ale pouze asi každá šestá z nich. Proč je tedy zrovna teď potřeba upírat pozornost přetížených úřadů práce právě směrem ke zneužívání dávek, tak zůstává záhadou.
Nabízí se snad leda domněnka, že si ministr Jurečka chce jednoduše nahnat pár plusových bodů u veřejnosti, případně odvést pozornost od dalších chystaných nepopulárních kroků svého rezortu jako návrhu na podstatné zvýšení věku odchodu do důchodu. Faktem totiž je, že na donekonečna omílaný mýtus o rozsáhlém zneužívání dávek česká společnost dlouhodobě slyší.
Mrhání kapacitami
A to navzdory tomu, že je ve skutečnosti problém naprosto marginální – kontrolami zjištěné nepravosti se stabilně pohybují v řádu nízkých jednotek procent. Jde tak o excesy jednotlivců, které pravděpodobně nikdy nepůjde vymýtit zcela, a ne fenomén zpochybňující legitimitu systému jako celku. Podstatněji na něm ušetřit je vyloučené též.
Čtěte také
Že se však politice sázka na toto téma vyplatí, o tom asi nejvíc vypovídá reprezentativní výzkum STEMu o konfliktech v české společnosti. Podle toho na ničem jiném ze zkoumaných tří desítek otázek neexistuje u veřejnosti taková shoda jako na tom, že se u nás dávky zneužívají. To ale není všechno: lidé to považují nejen za mimořádně palčivý problém, ale ještě mají dojem, že tato otázka společnost polarizuje, tudíž že existuje mnoho těch, kteří to vidí diametrálně odlišně.
Suma sumárum nás tak ze všech problémů, co jich česká společnost má, očividně nejvíc pálí ten v podstatě neexistující, a ještě máme pocit, že boj s ním je spravedlivým zápasem disidentů za nepohodlnou, ale zásadní pravdu. A to ačkoli si pravdě odpovídající opak ve skutečnosti nemyslí skoro nikdo.
Když přijde na to, jak jsme se do této poměrně bizarní situace dostali, vykreslují jiné výzkumy dvě různé cesty pro různé skupiny obyvatel, ačkoli zastřešující princip přísné zásluhovosti jim je společný.
Čtěte také
U těch lépe postavených jde spíš o ideové přesvědčení, plynoucí mimo jiné z toho, že oni sami se zařídit zvládli. U těch v horší situaci se často objevuje spíš argument: „Když žádnou pomoc nedostaneme my, proč by ji měl dostávat někdo jiný“. Oba postoje jsou, každý jiný způsobem, pro českou společnost špatným vysvědčením.
Od politiky, zejména pak od té, která si zakládá na tom být protikladem populismu a dělat společnost soudržnější, bychom potřebovali pravý opak bezdůvodného naskakování na vějičku domnělého zneužívání.
Vstřícný a nekomplikovaný přístup k lidem v nouzi, kteří si koneckonců v rámci sociálního pojištění pomoc státu v obtížných situacích sami předplácí, a to nemalým podílem své mzdy. Už z toho titulu na ně není možné primárně pohlížet jako na podvodníky. A kromě toho konstantní vysvětlování, proč je to právě tak správně.
Ze zneužívání dávek oproti tomu dělat celospolečenský problém skutečně na místě není, bude-li se pohybovat v tak nízkých číslech jako dosud. Je to nejen mrhání kapacitami, které můžeme využít na jiné, daleko palčivější problémy. Ve společnosti to nadto jen posiluje tak jako tak přítomné toxické a rozkladné tendence. A to je tváří v tvář stávajícím i budoucím krizím opravdu to poslední, o co bychom měli stát.
Autorka je politoložka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
