Kateřina Smejkalová: Krizová opatření jako zrcadlo společnosti

Půjdou na řadu různých opatření od jednorázových příspěvků, přes daňová a odvodová ulehčení až po reformy dávkových systémů a dalších veřejných služeb.

Čtěte také

Kateřina Smejkalová: Levné jízdné je v Česku populismem, v Německu předpokladem kvalitního života

Pozastavme se u několika vybraných plánů, které jsou v nejostřejším kontrastu s tím, jak se nejen o aktuální pomoci, ale na jejím příkladě i o obecnějších společenských otázkách přemýšlí u nás.

Brzkého pokračování se u sousedů dočká levná měsíční jízdenka na regionální vlaky a MHD po celém Německu. Ta byla od června do srpna k dostání za pouhých 9 euro a její přínos je už výzkumy jednoznačně prokázán – zbrzdila inflaci, přičemž nejvíc odlehčila nízkopříjmovým vrstvám, ušetřila bezmála dva miliony tun oxidu uhličitého, podpořila německý turismus, a v neposlední řadě také v obtížných dobách umožnila odreagování se na výletech i těm, kteří by na něj jinak z finančních důvodů nedosáhli.

Užitečná pomoc

Proto nyní spolková vláda na trvalé zavedení jízdenky se stejnou platností, jejíž cena se bude pohybovat zřejmě někde kolem 50 euro za měsíc, vyčlenila 1,5 miliard euro a stejnou částkou přispějí jednotlivé spolkové země. Dostupnou mobilitu má dále podpořit též zvýšení částky na kilometr dojíždění do práce jakýmkoli prostředkem, kterou si mohou němečtí pracující do celkové výše až 4500 euro ročně odpočítávat z daní.

Čtěte také

Kateřina Smejkalová: Čtyřdenní pracovní týden je dobrý pro všechny – včetně klimatu

Na něco takového se u nás u zaměstnanců nemyslí nejen obecně, ale ani v časech krize – jako by cesta do práce byla zcela soukromá věc. Ano, jistě je do určité míry svobodné rozhodnutí, jak daleko člověk od práce bydlí – v časech explodujících nájmů a cen nemovitostí v žádaných velkoměstech ale ne tak docela.

Dostupná hromadná doprava pak jako by byla mimo radar české politiky zcela, mobilita samotná je přitom základním pilířem jak kvalitního života jednotlivců, tak předpokladem fungující ekonomiky. Ve své veřejné hromadné podobě má nadto pozitivní efekty pro životní prostředí i klima.

U nás ani kampaň před nadcházejícími komunálními volbami návrhy na její podobně radikální zpřístupnění jako v Německu nepřinesla, mnohde jde spíš zase jen o počet parkovacích míst, MHD naopak hrozí zdražovat.

Česká posedlost plošností

Další zajímavostí je, že i nový německý balíček, jako už ten minulý, kde šlo o 300 euro všem zaměstnancům, 100 euro na dítě a 200 euro nezaměstnaným, znovu počítá s jednorázovými plošnými příspěvky ke kompenzaci vysokých cen. Naproti tomu u nás, kde pětitisícový příspěvek ani opravdu plošný není, protože je omezen jednak existencí dětí a jednak příjmem domácnosti, se debata půlku času točí kolem toho, zda se náhodou nepomáhá příliš plošně.

Je-li za tím obava, že ti nejpotřebnější dostávají tím pádem málo, má to snad ještě určitou legitimitu, byť jedno s druhým nemusí nutně souviset. V debatách však často probleskuje spíš typicky česká posedlost zásluhovostí a potřebností. Co na tom, že tím pomoc činíme násobně obtížněji administrovatelnou, což stojí nejen čas, ale i peníze, a taky popíráme zjištění, že krize je tak vážná, že lidí, kterým by finanční odlehčení situaci přinejmenším citelně neusnadnilo, jen neustále přibývá.

V Německu se nově vedle důchodců, na které se myslí s 300 eury, počítá také s 200 eury pro studující. Tedy tu skupinu obyvatelstva, jež přes nepochybnou mimořádnou zranitelnost posílá náš ministr práce na brigádu.

Politoložka Kateřina Smejkalová|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas

Není lepší ilustrace toho, že poohlížíme-li se v současné situaci po inspiraci do zahraničí, musíme se vedle srovnávání dílčích opatření zaměřit také na to, co se z nich můžeme naučit o obecnějším přemýšlení o společnosti. Bez toho se můžeme jen dál divit, že to u nás zase jednou tak nějak úplně nedopadlo.

 Autorka je politoložka