Kateřina Smejkalová: Čtyřdenní pracovní týden je dobrý pro všechny – včetně klimatu

Podle jeho iniciátorů jde hlavně o reakci na pozměněné požadavky pracujících po pandemii, kdy měli mnozí možnost pracovat méně či díky home officu alespoň flexibilněji a do budoucna už nejsou ochotní se toho zase vzdát. Zároveň si i zaměstnavatelé vyzkoušeli, že to vlastně nemusí představovat jakýkoli problém, ba dokonce možná naopak.

Čtěte také

Apolena Rychlíková: Šestihodinová pracovní doba? Hudba budoucnosti, kterou ale potřebujeme slyšet

Výhody kratší pracovní doby bez zkráceného příjmu pro zaměstnané jsou nasnadě: mají víc času na všechny další oblasti svého života, aniž by se museli rozhodovat, zda si mohou finančně dovolit regulérní zkrácení úvazku. Že se nyní na tyto oblasti od aktivit s rodinou a přáteli přes pěstování koníčků až po různé typy angažování se pro společnost času zoufale nedostává, a to zejména lidem s malými dětmi, není žádné tajemství.

Tradovaná představa toho, že člověk prací tráví ve všední den osm hodin a zbytek se napůl dělí mezi odpočinek a spánek, je ve skutečnosti iluzorní. I pokud se nás zrovna netýkají poměrně obvyklé přesčasy či delší směny, zaberou velkou část dne v teorii vyhrazené odpočinku buď činnosti přímo s prací spojené, jako je ranní vypravování se a dojíždění, nebo obstarávání běžného chodu života a domácnosti jako nákupy, vaření a úklid.

Na to častokrát padne dokonce i podstatná část víkendu. Získat každý týden den volna navíc by tak znamenalo zvýšení pravděpodobnosti, že se člověk k nějakému odpočinku, který by si to označení zasloužil, vůbec dostane.

Význam v boji s klimatickou změnou

Prospěch opatření, které se nyní v rámci zatím největšího pokusu vůbec ve Velké Británii testuje, však zřejmě daleko přesahuje bezprostřední zlepšení kvality života jednotlivců. Již před současnou drahotou a nedostatkem pohonných hmot a energií se hovořilo o významu v boji s klimatickou změnou – lidé by méně dojížděli a zapínali a vypínali různé přístroje, které k práci potřebují.

V aktuální situaci se tento benefit jeví ještě podstatnější a je také argumentem ve prospěch čtyřdenního pracovního týdne ve srovnání s jinými modely zkracování pracovní doby, například na šestihodinovou pět dní v týdnu.

Čtěte také

Marek Hudema: V Nizozemsku chtějí uzákonit právo na práci z domova

Profitovat by ale nakonec mohli překvapivě i zaměstnavatelé – ve Velké Británii se bude testovat také domněnka, že jsou pracující při čtyřdenním pracovním týdnu nejen spokojenější a méně nemocní, ale že toho nakonec zvládnou odpracovat stejně, ne-li dokonce více, a zaměstnavatelům tak nevznikají dodatečné náklady.

Panuje totiž podezření, že čtyřicet hodin týdně v plném nasazení ve skutečnosti stejně nikdo nepracuje, a ani nemůže, jak při fyzicky, tak mentálně náročné práci to prostě zřejmě vůbec není v lidských silách. Při kratší pracovní době jsou lidé naopak odpočinutější, motivovanější a mají důvod čas v práci trávit efektivněji.

Blahodárné působení

Mnozí komentátoři jsou si již nyní jistí, že argumentů pro čtyřdenní pracovní týden je tolik, že je jeho zavedení v horizontu několika let až jedné dekády v podstatě nevyhnutelné. Odpovídající požadavek se koneckonců také stále častěji objevuje i v politických programech různě po Evropě, v Česku ho zatím prosazují hlavně odbory. Pro Velkou Británii budeme mít každopádně za nějakou dobu k dispozici zhodnocení experimentu od několika prestižních univerzit, mimo jiné té v Oxfordu a Cambridgi.

Zároveň platí, že podobné velké společenské změny ve vší své komplexitě dopředu na malém vzorku nasimulovat nejdou, protože teprve jejich dlouhodobější uplatňování v celé společnosti povede k proměně vzorců chování lidí i odpovídající adaptaci na úrovni podniků i celého hospodářství.

Politoložka Kateřina Smejkalová|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas

Nakonec tak nutně půjde o rozhodnutí politické – chceme, aby lidé pracovali méně, a případné s tím spojené problémy prostě budeme řešit, jak se budou objevovat? V současné situaci plné frustrace, nejistoty a neradostných vyhlídek by každopádně naděje na takové podstatné zlepšení kvality života mohla na společnost působit blahodárně.

Autorka je politoložka