Kateřina Smejkalová: V Německu kandidují tradiční strany jak z učebnice politologie

25. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Zleva Armin Laschet (CDU/CSU), Annalena Baerbocková (Zelení) a Olaf Scholz (SPD)

Německo v neděli čekají volby do dolní komory parlamentu, kterými se zakončí éra šestnáct let trvajícího vládnutí kancléřky Angely Merkelové.

V průzkumech v posledních týdnech nečekaně vedou sociální demokraté z SPD pod vedením dosluhujícího ministra financí Olafa Scholze, náskok na kancléřčiny křesťanské demokraty z CDU/CSU s jejich lídrem Arminem Laschetem ale není tak velký, aby se nakonec nemohlo konat volební překvapení v podobě právě jejich výhry. Rozhodující kromě tohoto duelu na špici pak bude také to, ke komu se po volbách přikloní obě menší strany v závěsu – Zelení a liberálové z FDP.

Při pohledu do předvolebního Německa stojí mimo jiné za to vypíchnout jednu zajímavost: totiž přetrvávající přehlednost tamního politického spektra, která vzdoruje všem průpovídkám o tom, že v západních demokraciích již tradiční politické konflikty nehrají roli.

Zleva doprava

Čtěte také

Nad pětiprocentní hranici se totiž v Německu dostávají výhradně politické strany, které se dají na pravolevém poli vyskládat jako podle politologické učebnice – zleva počínaje radikální levicí Die Linke; přes umírněnější sociální demokracii SPD; k socioekonomicky podobně levicovým, ale o něco kulturně liberálnějším Zeleným; přes politický střed směrem k lidovcům z CDU/CSU, doplňujícím relativní důvěru ve volný trh kulturně konzervativními elementy, na kterých se rozchází s ještě o něco tržně radikálnějšími, ale především kulturně liberálními členy FDP; abychom se na samém pravém okraji dostali k radikálním národoveckým konzervativcům z AfD.

Ti jsou sice v německé politice relativními nováčky, prakticky ale jen obsadili místo uvolněné určitým posunem lidovců směrem do politického středu. Ani jejich nástup tak není žádným opravdovým narušením politického spektra, ale spíš narovnáním jeho určité historické anomálie.

Víra v ideologii

Čtěte také

Jednotlivé strany tak pořád zastávají poměrně ucelená hodnotová východiska, jinými slovy u nás hojně opovrhované či za překonané považované ideologie. Jsou tradičně navázané na další společenské aktéry, jejichž pohled na svět a zájmy zastávají – lidovci na katolickou a evangelickou církev a průmyslníky, sociální demokraté na odbory, liberálové na drobnější podnikatele.

U sousedů se tak nesází ani na technokratickou, odbornickou politiku, nýbrž jsou u nich odborně kvalitní podklady pouhým předpokladem pro hodnotově orientovaná, politická rozhodnutí. Ale nevěří ani rychlokvašeným stranám jedné výrazné osobnosti s úzce vymezenou agendou nebo politickým subjektům fundamentálně měnícím směr podle aktuálních nálad ve společnosti a právě dostupných voličských potenciálů.

I v současnosti se tak v Německu odehrávají vesměs velmi tradiční politické konflikty – o poměr sil mezi trhem a státem a o rychlost společenské modernizace na úkor tradičních institucí a rolí. V aktuálním předvolebním boji tak jde kupříkladu o to, jestli zvyšovat daně nejbohatším společenským vrstvám, nebo si bohatství v nekrácené výši zaslouží a použijí ho ve prospěch společnosti samy; jestli si s klimatickou změnou poradí trh, nebo je třeba sázet na státní intervence; ale také o to, jestli by se měl závazně rozšířit genderově citlivý jazyk, nebo je němčina v pořádku tak, jak v tomto pohledu funguje odjakživa.

Jakkoli je jistě podoba politické scény v různých státech specifická, dokazuje příklad předvolebního Německa, že tradiční politické konflikty nemizí samy od sebe v důsledku toho, že by ve společnostech přestaly existovat různé zájmy a hodnoty podle tradičních os politického konfliktu.

Kateřina Smejkalová, politoložka

Nahodilá směsice mnohdy zástupných nebo vyšinutých problémů a nevypočitatelní političtí aktéři se naopak začínají objevovat tam, kde se hodnotové rozdíly a rozcházející se materiální zájmy, tedy různé tradiční světonázory, nekultivují jako v Německu, ale naopak se opomíjí nebo diskreditují jako u nás.

Autorka je politoložka

Spustit audio

Související