Kateřina Perknerová: Vláda v nedbalkách, Babiš na číhané

6. duben 2023

Na světě není klidno. Kam oko pohlédne, tam je nějaký malér. Výstavní izraelská demokracie se otřásá v základech. Francie úpí pod náporem stávek kvůli minimalistickému zvýšení věkové hranice odchodu do důchodu. Velká část Afriky se nejen zmítá v lokálních bojích, ale postupně padá do čínského ekonomického područí a zářezy tam počítá i Rusko.

V rozpůlených Spojených státech byl poprvé obžalován bývalý prezident. A Evropa trne hrůzou, jak se bude vyvíjet válka na Ukrajině a zda diktátor Putin nepoužije jadernou zbraň.

Čtěte také

To všechno jsou momenty, které musejí mít vliv na domácí společenskou atmosféru. Lidé cítí nepřízeň politického počasí. Po letech hojnosti, pohodlí a mezinárodního klidu přišla covidová pohroma a hned po ní ruská agrese na Ukrajině. Podobné události jsou příležitostí pro dva typy lídrů.

Jednak pro silné demokratické vůdce, kteří dokážou věci srozumitelně vysvětlovat a nabízet všeobecně přijatelná řešení, aniž by slibovali modré z nebe. Takovými osobnostmi byli svého času premiéři Václav Klaus a Miloš Zeman. Po jejich prezidentských obdobích a podivné přilnavosti k autoritářům jistého typu se to nezdá, avšak tehdy byli oba muži na svém místě.

Dokázali o své koncepci přesvědčit voliče i většinu obyvatelstva. A není sporu, že konkrétně v první polovině 90. let minulého století to byl obří úkol, neboť se měnil režim, hospodářství, zahraniční politika. Byli to Klaus se Zemanem, kdo převratné změny ukočírovali a nejprve z České republiky uhnětli kapitalistickou ekonomiku a později sociálně tržní stát.

Promyšlená strategie

Následující nájemníci Strakovy akademie se s jejich váhovou kategorií nemohli rovnat. Současný premiér Petr Fiala je politik do slunečna, rozvážný, noblesní, důstojný. Jenže když prší, ba někdy lije, webový deštník proti drahotě je malá ochrana. Protože v závětří na svoji šanci číhá druhá sorta politiků.

Čtěte také

Populisté a kraválisté, kterým nezáleží na faktech nebo osudech lidí, či dokonce bídě hrozící některým z nich. Chtějí bořit a o proveditelnost svých záměrů se nestarají. Ve Sněmovně je jejich typickým představitelem Tomio Okamura, mimo ni kupříkladu Jindřich Rajchl.

Otázka zní, co si s rozdanými kartami počne předseda ODS a vlády Petr Fiala a také šéf největší opoziční formace Andrej Babiš. Během několika týdnů musí ministr financí Zbyněk Stanjura položit na stůl seznam úsporných opatření, aby dostál svým rozpočtovým závazkům.

Kateřina Perknerová, redaktorka a komentátorka Deníku

Budou-li kolem toho vnitrokoaliční různice, může to Babiše polít živou vodou. Využije každičký nedoraz a pozdržený slib ke zdrcující kritice. Krotká demonstrace před úřadem vlády, kde se předvedl ve společnosti šéfky komunistů a odborářského bosse byla jen hladový předkrm.

Naopak strukturovaný a dobře vysvětlený plán může vládu posílit. Zatím však není oč tento optimistický výhled opřít. Za rok a půl byl Fialův kabinet příliš často přistižen v nedbalkách. A není ani stopy po něčem, co by zavánělo promyšlenou rozpočtovou, natož komunikační strategií.

Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku

Spustit audio