Kateřina Perknerová: Kandidáti se rojí. Co vlastně od prezidenta chceme?
Díky devíti letům Miloše Zemana na Pražském hradě občané České republiky už asi vědí, co nechtějí. Například člověka, který sliboval, že bude prezidentem dolních deseti milionů, aby ve skutečnosti chránil skupinku svých věrných. Dokonce tak, že když jeden z nich odešel od soudu s trestem tří let vězení za podvod, promptně mu udělil milost.
Zřejmě by na Hradě neradi viděli muže či ženu, kteří se léta lísali k lídrům zemí, kde lidská práva znamenají méně než nic. Neboť to byli Vladimir Putin a Si Ťin-Pching, jež Zeman hrdě zval svými přáteli.
Čtěte také
Nyní tak v Putinově případě již nečiní, aktuálně svou přízní obdařil ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, což je – mírně řečeno – chucpe. Přivítal by i jednání o obranné smlouvě s USA a posílal Kyjevu co nejvíc zbraní. Kvituje též pomoc uprchlíkům. Jenže co z toho myslí vážně?
Lidé by asi byli raději, kdyby jejich prezidentem byla osobnost, která dělá správné věci a rozhodnutí kontinuálně. Pomalu mohou vybírat.
Prvním mezi rovnými by se chtěli stát podnikatelé Karel Diviš a Karel Janeček. Od středy také Tomáš Březina. K zájemcům z byznysového prostředí se pravděpodobně přidá Andrej Babiš (ANO).
Březina, který v roce 2013 krátce koketoval s hnutím ANO a byl dokonce pár týdnů jeho předvolebním lídrem ve Středočeském kraji, na jeho konto nyní říká: „Pan Babiš je skupovač, ale nepovažuji ho za podnikatele. Kromě Čapího hnízda nepostavil ani kůlnu.“
Aktivistický, dominantní, sebestředný?
Zcela jinak se oba dívají i na řešení současné krize. Expremiér a šéf ANO představil dvanáct bodů, jež bude prosazovat. Jde vesměs o plošná opatření typu jednorázového příspěvku důchodcům, zvýšení existenčního a životního minima o 20 procent či snížení DPH na potraviny z 15 procent na nulu. Státní pokladnu by to za rok vyšlo na 142 miliard.
Čtěte také
Březina jako pravicově zaměřený člověk přichází s téměř opačnými recepty. „Stát nelze rozpůjčovat, protože by se ekonomicky zhroutil. Kdybychom v tom pokračovali, zůstaneme navždy montovnou Německa,“ uvedl při oznámení své kandidatury.
Ještě zajímavější byla jeho teze, že nechce hovořit o zakopávání příkopů ve společnosti. „Spojování je divná fráze. Jakékoli rozhodnutí je konflikt,“ pravil s tím, že má zároveň ambici být prezidentem, o němž by se většina společnosti shodla, že je fajn.
To ovšem k vítězství stačit nebude. Podle všeho vyhraje ten, kdo nejlépe odhadne převažující podzimní náladu obyvatelstva. Generál ve výslužbě Petr Pavel jistě bude sázet na bezpečnostní otázky a znalost krizového řízení. Andrej Babiš ale tuší, že za půl roku toto téma může pozbýt na své naléhavosti a jeho šest tisíc pro důchodce a levnější potraviny ovládnou veřejný prostor.
Čtěte také
Těžit by z toho mohla ekonomka Danuše Nerudová. Je v oboru erudovaná, předsedala Komisi pro spravedlivé důchody, dobře vypadá a je žena. V daném kontextu to může sehrát značnou roli, protože alfa samců v politice začíná mít kde kdo plné zuby.
Všichni zmínění adepti mají výhodu v jednoznačné zahraničněpolitické orientaci. Blamáž se zpochybňováním Vrbětic od nich nehrozí.
Velkou neznámou však je, jak by se chovali v českém ústavním systému. Babiš, Pavel, Nerudová a Březina by určitě nehráli roli fíkusu, razítka na jmenovací dekrety či kladeče věnců. Posledně zmíněný dokonce prohlásil, že prezident zvolený v přímé volbě má jiný mandát než jeho předchůdci. Silnější. Proto může výrazně ovlivňovat směřování země.
Chceme takového prezidenta? Aktivistického, dominantního, sebestředného? Na prahu posledního Zemanova roku je to otázka, v níž by občané České republiky měli v jeho závěru mít jasno.
Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
