Kateřina Perknerová: Babišovy trumfy a poklesky

Pochopitelně je to nesmysl, už proto, že prezident k něčemu podobnému nemá potřebné kompetence. Přesto může hrát zásadní roli v tom, jaká panuje ve státě atmosféra.

Čtěte také

Kateřina Perknerová: Jak lze chápat novinky na předvolebním prezidentském kolbišti

„Nejde o to, že by se prezident nemohl vyjadřovat popisně, kriticky nebo skepticky, ale pokud dělá jenom to, nedělá to, k čemu ho systém má. I když to z někoho nevyvěrá úplně spontánně, zdá se mi, že se o to hlava státu má pokoušet. O to, čemu se v němčině říká Hoffnungsträger, to znamená nositel naděje,“ míní ústavní právník Jan Kysela. A jde ještě dál, když vymezuje odůvodněnost existence prezidentské funkce. „Prezident tu není od toho, aby realizoval nějakou konkrétní politiku. Pokud se neváže na prvek spojování, vlastně kreslí veliký otazník nad smyslem celého úřadu,“ uvedl v rozhovoru pro Deník.

Poněkud zavádějící je, že současný premiér Petr Fiala vlastně hraje prezidentský part. Vzorně reprezentuje, je zastáncem hodnot liberální demokracie, stojí pevně na straně napadené Ukrajiny i za cenu strádání domácího obyvatelstva. Otázka je, zda to voliči ocení.

Sociální agenda

Možná totiž od výkonného předsedy vlády čekají především to, že se postará o podmínky k jejich dobrému životu. A v tom má Fialova vláda značné resty. Její nerozhodnost a mimořádně chabá komunikace jsou vodou na opoziční mlýn.

Čtěte také

Jiří Pehe: Kampaň „Za Babiše bylo líp“ míří vedle

Andrej Babiš tudíž tepe, kritizuje, zesměšňuje. Vše směřuje k cíli, jímž je prezidentská volba. Proto si koupil karavan a objíždí s ním republiku. Proto oblepil města a obce billboardy s tvářemi lidí, kteří tvrdí, že za něj bylo líp. Zároveň se rozhodl nespoléhat na podpisy svých příznivců, ale jen na své poslance, kteří by ho měli vyslat do hradního souboje. Zda se ho vůbec zúčastní, oznámí až někdy v listopadu. To je chytrý tah, neboť do té doby se budou všichni již známí kandidáti potácet v bezčasí nejasného soupeření.

Danuše Nerudová se obtížně bude vymezovat proti Tomáši Zimovi a vůči nim zase generál Petr Pavel. Bude jim chybět ten, jehož jméno by rádi vyslovovali, protože by byl nejsnadnějším terčem. Těžit z toho může odborový předák Josef Středula, jenž si bez ohledu na všechny pojede svoji sociální agendu. Právě ta bude v horké části kampaně dominantním společenským tématem.

Čtěte také

Kateřina Perknerová: Kandidáti se rojí. Co vlastně od prezidenta chceme?

Andrej Babiš má na cestě do finále dvě výrazné překážky. Jednou je kauza Čapí hnízdo, jejíž projednávání soudce Jan Šott nařídil už na 12. září. Konečný verdikt do prezidentské volby asi vynesen nebude, ale média budou soudního líčení plná. Uchazeči o Pražský hrad to určitě nepomůže.

Druhou bariérou je novela zákona o evidenci skutečných majitelů. Pokud vládní strany v čele s Piráty budou trvat na svém, Babiš by měl být veden jako koncový vlastník Agrofertu, byť ho vložil do svěřenského fondu. Ve hře je 179 miliard korun, které by Česko mělo dostat z Bruselu v rámci Národního plánu obnovy. Koalice se bude snažit Babiše vykreslovat jako politika, který kvůli osobnímu prospěchu brání čerpání evropských peněz. Poslanci hnutí ANO to budou popisovat přesně naopak. Veřejnost z toho bude znechucená, což může kandidátu Babišovi uškodit.

Kateřina Perknerová, redaktorka a komentátorka Deníku|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Zásadní otázka ale zní tak, jak ji formuloval Jan Kysela. Totiž pokud by měl být každý příští prezident republiky jako Miloš Zeman, museli bychom se ptát, jestli to není kontraproduktivní z hlediska funkčnosti systému. Při pohledu na paletu hradních uchazečů je tak namístě hledat osobnost, která by opravdu mohla být majákem naděje, integrujícím svorníkem, nikoli polarizátorem již tak rozdělené společnosti.

 Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku