Katarze je vzácná a čekat, že komunisty zakážeme a oni půjdou domů, je naivní, říká Petr Pithart

Národy se vyrovnávají se svou vlastní minulostí stejně obtížně jako každý jednotlivý člověk, myslí si Pithart. „Každý z nás se vyrovnává s tím, co se nám nepovedlo, co jsme udělali špatně. A nikdy nemůžeme říct, že je hotovo, ten proces nelze uspěchat,“ připomíná.

Čtěte také

Mluvit jenom o zlu druhých je sice pravdivé, ale vede to do pekel. Chci si všímat dobra, říká kněz a etik Vácha

„Také se často používá slovo katarze, kdy se vše vyjasní, vyčistí, ukáže se, kdo byl dobrý a zlý. To jsou vzácné chvíle v dějinách a zpravidla si je ta společnost musí nějak zasloužit.“

Po listopadu 1989 podle Pitharta mnoho lidí čekalo katarzi, ale ta se nedostavila. „Protože jsme se k listopadu doplazili až poslední. Východní blok za nás rozbourali jiní, takže jsme si katarzi nezasloužili,“ zdůrazňuje.

Katarze je totiž podle něj zpravidla spojena s oběťmi. „My jsme měli do krvava zmlácené studenky a studenty, pár dní jsme se domnívali, že máme i mrtvého. To zapůsobilo a proces urychlilo. Ale pak jsme museli uznat, že jsme se stali obětí cílevědomé dezinformace,“ říká.

Jako národ máme kvalitní trénink v přizpůsobování se a podvolování. Žít se musí, ale někdy je toho příliš.
Petr Pithart

„Kdo měl sílu zakázat komunisty?“

Na otázku, zda se měla zakázat po roce 1989 komunistická strana, má Pithart jasný názor už tři dekády:

Čtěte také

Debata už se nevede o členství v KSČ nebo StB. Ale o tom, co jste dělali v 90. letech, míní komentátor Eichler

„A kdo by to měl tehdy udělat? Tehdy to neměl kdo udělat. My jsme tehdy potřebovali, aby Federální shromáždění pracovalo. Kdo by jinak udělal volby a volební zákon? My jsme potřebovali, aby schvalovali naše zákony a pomáhali nám.“

Otázka zrušení komunistické strany byla podle Pitharta také spojena s právními a ústavními problémy. „Když ty pomineme a stalo by se tak, třetí den by měli určitě v šuplíku připravené nové stanovy, nový název a byla by to jiná strana. Aby je už nikdo příště zakázat nemohl,“ myslí si někdejší člen Občanského fóra. 

A zdůrazňuje: „Je iluze, že komunisty zakážeme a oni půjdou domů a zavřou za sebou dveře. Je naivita skoro politicky trestuhodná, že kdybychom to udělali, dnes by bylo všechno jinak.“

Moc tehdy spadla na zem

Pithart dodnes nerad používá pro listopadové události pojem revoluce. „Myslím si, že to tehdy bylo vyjednané předání moci. A to jsem řekl i proto, že jsem u toho byl a viděl jsem, jak tehdejší mocní pouští svou moc na zem. A šlo jen o to kdo, jak rychle a inteligentně ji sebere,“ vysvětluje bývalý politik.

Čtěte také

Listopad 1989: Poslední hurá. Vedení KSČ odstupuje

A k používání slova revoluce dodává: „Tehdy jsem ho nemohl vyslovit, tím spíš, když se opatří kýčovitým přívlastkem sametová. Věděl jsem také, že když budu takhle mluvit, tak to můžu ve volbách odskákat, což se i stalo.“

Celé Interview Plus Jana Burdy s Petrem Pithartem si můžete poslechnout na audiozáznamu. Mluví o kolektivní vině i o tom, jak bychom se měli bavit o vlastní historii.