Karel Kachyňa točil od 50. do 90. let. Jak to bylo možné?

Kachyňa nejprve točil dokumenty, později se začal věnovat hrané režii. Jeho prvním hraným filmem byl v roce 1961 snímek Dnes večer všechno skončí, který natočil s režisérem Vojtěchem Jasným. Ve druhé polovině 60. let se připojil k české „nové vlně“. Jeho nejlepší snímky z tohoto období cenzura později zakázala.

Čtěte také

Vojtěch Jasný natočil prorežimní agitky i legendární Všechny dobré rodáky

Nejvíce ceněná éra jeho tvorby je spojená se jménem spisovatele a scenáristy Jana Procházky, s nímž spolupracoval například na komorním dramatu Kočár do Vídně (1966) či slavné politické tragikomedii Ucho (1970).

„Často se dočtu, že filmy, které jsem natočil v 60. letech, patří k mým nejlepším. Osobně si myslím, že žádný z těch filmů není dokonalý. Ale díky tomu, že jsem měl výtečného scenáristu, se podařilo projevit na tehdejší dobu nezvyklou míru pravdivosti,“ hodnotil své úspěšné tvůrčí období.

Prezident České filmové a televizní akademie

Patřil k těm nemnoha režisérům, jejichž snímky z konce 60. let sice skončily po roce 1969 v trezoru, ale mohl točit dál. Podle publicistky Martiny Sedlákové byl Kachyňa vnímán jako respektovaný profesionál, kterých bylo na začátku 70. let v československém filmu málo. I tak musel přistoupit na některé bolestivé kompromisy, jako bylo například ukončení spolupráce s Janem Procházkou.

Čtěte také

Československá televize byla poslušnou služkou komunistického režimu. Podílela se na uštvání lidí pražského jara, připomíná historik

Mezi jeho nejznámější filmy patří dále Lásky mezi kapkami deště (1979), Pozor, vizita! (1981), Sestřičky (1983), Smrt krásných srnců (1986) či Fany (1995). Jeho posledním snímkem promítaným v kinech byla Hanele (1999). Velké oblibě se těšily jeho seriály Vlak dětství a naděje (1989) a Prima sezona (1994).

Karel Kachyňa se narodil 1. května 1924 ve Vyškově u Brna. V roce 1951 ukončil studium kamery na Filmové fakultě Akademie múzických umění. V letech 1950 až 1958 byl režisérem Československého armádního filmu, poté až do roku 1991 režisérem Filmového studia Barrandov.

Od roku 1990 působil na FAMU jako profesor. Byl prezidentem České filmové a televizní akademie. V anketě Český lev 1995 získal cenu za přínos českému filmu. V roce 1999 na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech převzal zvláštní cenu za dlouholetý přínos světové kinematografii. Řadu dalších cen získal na domácích i zahraničních festivalech.