Karel Hvížďala: Zeman versus Češi a cizinci

Zatímco doma nejčastější otázka zní: Jak to dopadne?, například Rakušané se mě nejčastěji ptali: Jak je možné, že takové chování Zemanovi tolerujeme? Kritičtí jsou u nás většinou jen novináři, kteří se o politiku zajímají profesionálně.

Jinými slovy: Zatímco my se ptáme na události, které se nás bytostně dotýkají jako na záležitosti, které se odehrávají někde jinde, mimo náš prostor, které sledujeme jen jako diváci, kteří se koukají na cizí zápas, Rakušané nechápou, proč nejsou naši politici aktivní, proč se nebrání proti extenzivnímu výkladu ústavy a proč i my občané jim takové chování tolerujeme. I vyjádření prezidenta Zemana z těchto dnů, že lidé nemají brát vážně kritiku těch, kteří nic nedokázali, je pro cizince, kteří poslední obě prezidentské volby sledovali, jako třeba rakouští novináři, nepochopitelné.

Moc dobře si pamatují nedůstojný průběh předposlední volby na Hradě i lživou kampaň prezidenta Zemana, jejíž lživost stvrdil i Ústavní soud a ptají se: Proč Miloši Zemanovi nepřipomínáte, že důlěžitější než cíl je cesta, kterou se vítězství dosáhne, protože tím je zásadně poškozen i cíl: V tomto případě Zemanův prezidentský úřad. A právě ignorace prohřešků z volební kampaně, na které si nový prezident mohl otestovat stav veřejného prostoru v Česku, mu umožnila, aby se choval dál bez respektu k ústavě.

Taky by se dalo říci, že Češi se ptají na výsledek, aby se mu přizpůsobili, aby věděli, jak se mají chovat, aby to bylo pro ně výhodné, což platí i o podnikatelích, zatímco pro cizince vyrostlé v prostředí, kde právo odporu, ius resistendi, je normou už od doby emancipace měšťanů, je pro ně takové chování nevysvětlitelné.

To, co kvalifikovaného pozorovatele z ciziny zaujme, je hlavně nedodržování ústavy a věta, kterou Miloš Zeman řekl pro německý Handelsblatt: Když prezident nemůže měnit ústavu, může alespoň měnit její výklad! To, v uších Evropana, je věta z úplně jiného světa, protože každá ústava v demokratické společnosti není jen text, ale její nedílnou součástí je právě kontext, tradice a zvyklosti. Pro prezidenta Zemana, viz dnešní Právo, jsou ústavní zvyklosti naopak "termínem naprosto idiotským." Kolem věty z Handelsballtu se točilo nejvíce otázek, které jsem v zahraničí dostával.

Podobně těžko pochopitelné je v Evropě vysvětlit, jak by bylo možné, že by za ústavně neodpovědného prezidenta mohla zodpovídat vláda, která by dlouhodobě neměla důvěru sněmovny či přijímat některá důležitá rozhodnutí, jako například o jmenování velvyslanců. Přiznám se, že na to jsem neuměl odpovědět. Jedno je ale zřejmé: hlasování o důvěře ukáže zřetelně, jestli naši poslanci takové chování, které by neúměrně dlouho protahovalo období bez řádné vlády, budou tolerovat, nebo si vynutí předčasné volby jako jediné čisté řešení. Zatím to vypadá ale tak, jak napsal Frankfurter Rundschau, že se Zeman "vysmál demokratickému duchu ústavy, když obešel parlament a shromáždil kolem sebe své politické kamarády údajně proto, aby řídili zájem země."