Karel Hvížďala: Starý a nový Peter Pellegrini

29. květen 2024

Jméno nového slovenského prezidenta má latinský původ: Pellegrin je poutník a pellegrini je druhý pád plurálu. Jeho životopis to potvrzuje. V těchto dnech to znovu předvedl, původně vyzval společně se Zuzanou Čaputovou k usmíření a ke společné schůzce politiků, ale nakonec účast odmítl stejně jako předseda Slovenské národní strany (SNS): přidal se jako vždy k Ficově Smeru.

48letý Peter Pellegrini je politický poutník. Vystudoval finance a skoro celou svou kariéru se potuluje po politické krajině: začal jako poslanecký asistent, byl poslancem, vždy za stranu Smer.

Čtěte také

Od roku 2020 vede stranu Hlas, která měla být hlasem budoucnosti. O Smeru hovořil jako o straně minulosti. Jenže po loňských parlamentních volbách vstoupil do koalice se Smerem a SNS. Postupně vystřídal všechny důležité posty: Byl předsedou Národní rady, premiérem a nyní bude prezidentem.

Nejvíc se mu vyčítalo, že se naučil žít ve světě tajných sponzorů, díky čemuž získal velký majetek, jehož krytí nedokázal přesvědčivě vysvětlit. Spekulovalo se o tom, že peníze získával za prosazování zákonných změn při vyvlastňování dálničních pozemků a podobně prý zbohatl na zavádění virtuální registrační pokladny. Podle výpovědi podnikatele Michala Suchoby prý za to dostal 150 tisíc eur v hotovosti. Voličům to nevadilo.

Pellegriniho submisivní role

Čtěte také

Stejně jako jim nevadí, že ještě před nedávnem viděl jako vzor Volodymyra Zelenského a v závěru prezidentské kampaně tvrdil, že je třeba poslouchat i hlas Vladimira Putina, podobně jako Fico v únoru hovořil o řádění ukrajinských nacionalistů.

Nad kultivovaným diplomatem Ivanem Korčokem vyhrál o 6,25 procenta hlasů. Upřednostnění submisivního politického poutníka před těmi, kteří myslí v širším kontextu a učí lidi žít v nejistotě, která posiluje operační paměť, svědčí o tom, že mentální spřízněnost, politické šibalství a bláhové národovectví 19. století je pro Slováky víc než důstojnost, vůle ke změně a respekt k nutnosti rozšiřování společného evropského trhu.

Karel Hvížďala, komentátor

Proto silný autoritářský vůdce, který slibuje jistotu, kterou nemůže nikdy zajistit, je přijatelnější než právní stát a víra v píli a morálku. Naděje je snad zatím ještě v nezávislosti ústavního soudu a původní představa, že by mohla být i v tom, že by se Pellegrini se svou submisivní rolí jako prezident nesmířil, se brzy po atentátu na Roberta Fica zase vytratila.

Autor je publicista

Spustit audio