Karel Hvížďala: Souostroví Rusko podle Tomáše Glance
Kniha Souostroví Rusko ve válce proto Ukrajině s podtitulem Kultura a kontexty 2022 až 2025, jak píše Tomáš Glanc, vznikla za války a pojednává o válce.
„Jejím těžištěm ale není rozbor primárně vojenský nebo politický. Zaměřuje se na kulturní kontext v jeho různých podobách a projevech.“
Čtěte také
A právě díky tomu, že se vyhnul všem aktualitám a spekulacím o vývoji konfliktu, dokázal o ruské agresi na Ukrajině říci víc, než tak činí svědci, vojáci a politologové.
Na pomoc při tomto záměru si vzal autor filozofa Niklase Luhmanna a jeho princip kontingence, který představuje prostor mezi póly nutnosti a nemožnosti. Kontingentní je podle něj takový stav, který není ani nevyhnutelný, ani vyloučený.
Glanc píše: „Válka není s kulturními jevy v žádném předem definovaném stavu. Představuje tragickou a v jistém smyslu neřešitelnou výzvu, po které následuje množství nejrůznějších, vzájemně se doplňujících a mezi sebou polemizujících reakcí.“
Tento autorův přístup předpokládá princip jedinečných řešení, která jsou z jistého hlediska patřičná, pochopitelná, opodstatněná nebo za jistých okolností dávají smysl.
A hlavně – píše autor – „vyžaduje osobní zodpovědnost za vyslovené soudy a vykonané volby, aniž by je tím prohlašovala za určité správné nebo jedině platné.“
Kultura za války?
Základní otázka, kterou si autor klade, zní: Jak se na válce podílejí jevy pocházející z kulturního pole? Nebo ještě jinak: Jak si vede kultura za války?
Odpověď zní: V Rusku těžko. I na začátku 21. století, kdy sice existovaly různé kulturní aktivity, za nimiž stál soukromý kapitál, byly jako vždy v Rusku buď kontrolovány z centra moci, anebo přímo v rukou mocenského aparátu.
Čtěte také
Změna – ale bohužel ne k lepšímu – nastala v letech 2008 až 2012, kdy se do tohoto procesu začlenily postavy z nejvyšších pater státně‑podnikatelské elity. Ty umožnily rapidní rozvoj dotovaný gigantickými finančními částkami.
Umělce, které se po vypuknutí přímé agrese v roce 2022 nepodařilo do manipulativních nástrah podnikatelů začlenit a kteří měli schopnost mobilizovat občanskou společnost, buď eliminovali (tedy zavřeli), nebo vypudili za hranice.
Přesto jejich kreativitu nedokázali zastavit. A právě o těchto umělcích je Glancova knížka: zkoumá jejich jazyk, ukazuje logiku represí, analyzuje symbol války – písmeno Z, které v cyrilici vůbec neexistuje – dívá se na válku jako na divadlo či připomíná živelně šířené heslo „Chuj vojně, Válce chuj“, za jehož šíření i v podobě abstraktní šifry tří a pěti teček s pomlčkou jsou lidé stíháni.
Důležitější je cesta než cíl
Kniha má bezmála 500 stran, proto jsem se soustředil pouze na Glancovu metodu, která nám napovídá, jak můžeme i my dnes přistupovat ke kulturní válce, chceme‑li se o ní i o sobě dovědět, jací jsme a za co jsme ochotní nést zodpovědnost.
Je‑li údělem člověka hledání smyslu života při vědomí, že důležitější je cesta než cíl, Tomáš Glanc to tímto záměrem potvrdil.
Osud pak vstupuje na tuto cestu a klade mu různé překážky. Jenže když je dotyčný bere jen jako výzvu, posílí ho.
Štěstí – kterým je v tomto případě tato kniha – je jen Glancovou odměnou za vytrvalost, za to, že neuhnul z cesty.
Autor je publicista.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
