Karel Hvížďala: OECD a český handicap
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, OECD, která sdružuje 34 nejvyspělejších zemí světa, upozornila v minulých dnech, že ve většině z nich je nyní propast mezi bohatými a chudými největší za posledních 30 let a že po krizi v roce 2008 se to ještě zhoršilo.
Nejbohatších 10 % lidí ve zmíněných státech v současnosti vydělává téměř desetinásobek ve srovnání s nejchudšími 10 %.
Ekonomický komentátor Petr Holub na této stanici konstatoval: Český společenský systém během krize obstál, chudoba zůstala na úrovni před ní.
To je pravda, ale náš problém – viděno sociologicky – je jinde: Nepodařilo se tu za 25 let vytvořit pevnou střední vrstvu, tedy – jak říká jedna z definic – vrstvu lidí, která solidně vydělává, ale je na státu nezávislá: Poskytuje práci sama sobě i několika dalším lidem.
Tato vrstva se ztenčuje v celé naší civilizaci, ale přesto díky tomu, že tam fungovala dlouho a opíralo se o ni hlavně po válce hospodářství v mnoha starých evropských zemích, ovlivnila a vychovala řadu pracovitých, hrdých, odvážných a sebevědomých lidí.
Společnost, která má tuto vrstvu velmi malou a slabou, je více ohrožena nejen ekonomicky, ale i politicky, protože je snadněji manipulovatelná, snáze se přizpůsobuje, neumí klást odpor.
Soukromý podnikatel, i když zaměstnává jen sám sebe a několik lidí, musí věřit víc sám sobě, své jedinečnosti, vlastním názorům a myšlenkám.
Lidé, kteří jsou zaměstnaní zvláště dlouhodobě v nějaké firmě, si snadno zvyknou na pohodlí, plnění cizí vůle, jsou brzy pasivní a mají obavy z toho, že by museli odejít.
A je-li ve společnosti místo střední vrstvy jen velmi silné společenství takovýchto lidí, začne jejich mentalita strachu, jež vidí v jakýchkoliv odlišných názorech a výjimečnosti ohrožení, být normou a chybí pozitivní vzory.
Zvláště když o všech velkých podnikatelích se rozšíří přesvědčení, že všechno, co mají, nakradli.
A jakmile na tohle přijdou politici a vysocí státní úředníci, mohou si v takto strukturovaném společenství dovolit mnohem víc než ve státech, kde střední vrstva existuje a ještě tam působí církevní elity, které u nás rovněž nejsou, vojenské elity, kulturní elity, silné univerzity, prestižní média, vlivná občanská sdružení atd.
Ta v součtu vytvářejí politickou kulturu v zemi, to znamená určují obecné normy chování.
Nefunguje-li takhle společnost, normy se zhroutí a průměrná masa začne tolerovat zlodějny, lži, zrady, a naopak se začne bát těch, kteří odmítají být součástí konzumního kolotoče, kde jde hlavně o peníze, kariéru a pohodlí.
Jak říká Sibylle Bergová: Nevyčnívej, buď fit a konzumuj.
V takové nedokonale strukturované společnosti se zapomene snadno na to, že svoboda a demokracie je nekonečný proces, v němž se o tyto hodnoty musí stále bojovat, a naopak v takové společnosti lidé spíše uvítají autoritářský způsob vlády, která rozhoduje za ně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
