Kamila Pešeková: Bílá Voda u Javorníka nutí k zamyšlení nad pomíjivostí života
Jen málo obcí u nás se během posledních sto let změnilo tak zásadním způsobem, jako Bílá Voda u Javorníka.
V časech socialismu to byl doslova konec světa. Bílá Voda, původním názvem Weißwasser, byla ještě za první republiky německou vesnicí. Dodnes je to patrné z architektury starších domů, alespoň těch, které nebyly zničeny. Po druhé světové válce, která i v tomto kraji znamenala výměnu obyvatelstva, zde byly přerušeny silnice a cesty. Rozdělil je hraniční plot, za kterým už bylo Polsko.
V padesátých letech minulého století se stala Bílá Voda místem, kam byly z rozhodnutí úřadů z celé republiky svezeny a internovány řeholní sestry. Komunistický režim se je tak snažil odsunout i geograficky na okraj společnosti a izolovat je. Životy mnoha sester byly velmi pohnuté. Tím, že se v jednu chvíli soustředily jednotlivé osudy na velmi malé ploše, vznikl v Bílé Vodě jedinečný mikrosvět.
Život na tomto konci světa byl velmi tvrdý a plný odříkání. Naštěstí se komunistům nikdy nepodařilo zamýšlenou izolaci dotáhnout do všech důsledků. Sestry musely pracovat na polích státních statků, jako dělnice v továrnách, některé směly pečovat o těžce nemocné. Při všech těchto situacích přicházely do kontaktu s okolním světem a zpravidla na něj zapůsobily víc, než bylo komunistům milé.
Hlavně tím, jak snášely svůj úděl a vzájemně si pomáhaly nehledě na vlastní řádovou příslušnost, ukazovaly svou sílu i vnitřní svobodu, jakkoli se to mohlo zdát paradoxní. Už to samo o sobě přitahovalo mnoho lidí zvenčí, kteří v časech reálného socialismu právě něco takového hledali.
Bílá Voda na konci režimu
Čtěte také
Kdo si pamatuje Bílou Vodu u Javorníka koncem 80. a začátkem 90. let, ví, že navzdory všem těžkostem šlo o místo plné života. V roce 1990 žilo v Bílé Vodě ještě asi 500 řeholních sester. Když sem byly v 50. letech násilně sestěhovány, snášely to mnohdy s těžkým srdcem. Podobný pocit mnohé z nich zachvátil i v 90. letech, kdy se po pádu komunistického režimu mohly vrátit na svá staronová působiště. Tehdy se mnohým z nich z Bílé Vody vlastně ani nechtělo.
Díky výrazně lepšímu dopravnímu spojení je dnes i kdysi odlehlá Bílá Voda dostupnější. Z Prahy to trvá autem tři hodiny, pokud se využije spojení přes Polsko. K popularizaci tohoto místa přispěl i stejnojmenný román Kateřiny Tučkové. Vesnice se tak stává cílem turistů a poutníků, kteří se zajímají o dějiny nejen tohoto místa, ale také o dobové souvislosti.
Místo k rozjímání
Mnozí zavítají i do kostela Navštívení Panny Marie, kde je na oltářním obraze znázorněna Matka Boží neobvyklým způsobem – v klobouku. Obzvlášť silným místem je zdejší hřbitov, na kterém je pochováno několik stovek řeholnic. Strohé pomníčky podávají svědectví o jejich životech.
Už jen to samo o sobě vybízí k zamyšlení nad pomíjivostí života a lidského konání zde na Zemi. V místech, jako je Bílá Voda u Javorníka, si to člověk uvědomuje možná daleko silněji než kdekoli jinde.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
