Karel Hvížďala: Odkaz Karla Schwarzenberga
Výjimečnost Karla Schwarzenberga na české politické krajině byla v tom, že nemusel sobě ani ostatním nic dokazovat. Narodil se jako princ a od roku 1965 byl XII. knížetem ze Schwarzenbergu.
Toto společenské postavení ho činilo neobyčejně svobodným: Necítil se jako bohatý člověk, kterému patří obrovské majetky v Německu, Rakousku a v České republice, ale pouze jako správce rodinného majetku, který má za úkol ho předat v co nejlepším stavu další generaci.
Čtěte také
A i politiku proto vnímal pouze jako službu, ať byl ministrem, poslancem či senátorem, stejně jako jeho otec, který byl historik a heraldik. Byl to také on, který byl autorem prohlášení historické šlechty ze září 1939 adresované prezidentu Háchovi, kde stálo: „Jádro tohoto stavu vždy patřilo k českému národu netoliko kulturně, nýbrž i krví a jazykem…“
Karel Schwarzenberg, který většinu života prožil na rodinných zámcích, vyrostl v dějinách. Znal své předky od roku 1172. Původně byli bezvýznamnými zemany ve Francku a jmenovali se ze Seinsheimu.
Čtěte také
Za prvního významnějšího předka považoval Erkingera ze Schwarzenbergu. Ten se narodil roku 1362 a koupí zámku Schwarzenberg povznesl rodinu do stavu panského. A již on se poprvé objevil v Čechách ve službách krále Zikmunda. Jeho syn se sice z Čech vrátil do Francka, ale vzal si českou ženu rozenou z Kolovrat.
V Čechách se usadili trvale až v padesátých letech sedmnáctého století a byl to Jan Adolf, který povznesl rodinu do stavu knížecího. A později, jak mi řekl, víceméně náhodou zdědili ještě vévodství krumlovské, neboť vdova Eggenbergová, která vládla na Krumlově, byla rozená Schwarzenbergová. Její dědic byl synovec Adam František a ten postavil palác a starou oboru na Hluboké. Dominium tohoto rodu bylo v Čechách největší, ostatní vlastnili sotva polovinu.
Čtěte také
Ale protože již první Schwarzenberg Jan Adolf nabádal své potomky, aby se učili česky, vyrostl i Karel Schwarzenberg bilingvně a později si k češtině a němčině přidal i angličtinu. A jak jsem již nedávno připomenul, protože pro šlechtu je nejdůležitější, zrovna tak jako pro sedláka půda, jeho vlastenectví má kořeny na Orlíku, kde trávil dětství.
„Odbourat závislost člověka na státu“
S Karlem Schwarzenbergem jsme se znali od počátku roku 1989, kdy jsme spolu vedli rozhovor pro naši první knihu Knížecí život, která měla čtyři vydání. Později jsme ještě vydali Knížecí rozhovory a souborné vydání s názvem Knížecí kniha.
Čtěte také
Zvláště v posledních letech jsme se vídali častěji, když už nemohl chodit, vozil jsem za ním návštěvy, a dokonce mi přišel i za tohoto stavu pogratulovat k mým osmdesátým narozeninám.
Často zdůrazňoval, cituji: „Odbourat závislost člověka na státu, to je v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nejdůležitější úkol a předpoklad zdravě fungující společnosti. Je třeba dát možnost člověku, aby se samostatně vyvíjel.“ Tento citát jsem vybral z našich rozhovorů hlavně proto, že je velice aktuální.
„Ti, kdo občanům slibují, že za ně vyřeší všechny problémy, jsou jejich největšími nepřáteli a nabízejí lidem jen přijatelnější formu novodobého nevolnictví. Dobře fungující demokratická společnost byla a je vždy postavena na co nejsilnější vrstvě lidí, kteří dokáží se postarat sami o sebe, o svou rodinu, o své spolupracovníky a zaměstnance.“
Karel Schwarzenberg zemřel v sobotu 11. listopadu ve věku 85 let.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka