Karel Hvížďala: O psaní jsem se zajímal vždy, takže novinařina byla jen cesta

25. únor 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Karel Hvížďala, novinář a spisovatel

Novinář, dramatik, komentátor ale hlavně spisovatel se o psaní zajímal odjakživa. Protože ale svůj vysněný obor studovat kvůli svému „původu“ nemohl, šel na techniku, vystudoval Strojní fakultu ČVUT a ke psaní se dostal až později. „Vždy jsem se zajímal o psaní a novinařina byla jen cesta, jak se k tomu dostat,“ říká Karel Hvížďala v pořadu Hovory.

Dodává, že se jednoho dne rozhodl doplnit si vzdělání, a to buď v Rusku, nebo v Americe, a o obojí se taky pokusil. „Do redakce Mladého světa chodily nabídky, které se házely do koše. Jednou jsem seděl v sekretariátu – a z toho koše jsem to vyndal,“ popisuje. Bylo to studium politických věd v Moskvě (1967–1968).  

Čtěte také

„To studium bylo k ničemu, ale hrozně zajímavé bylo poznat prostředí. Já to celé trávil s umělci, kteří jsou dnes slavní – malíři, divadelníci,“ vzpomíná. „Z celého jsem pak těžil znalosti ruského prostředí a za to jsem moc vděčný.“

Po roce se pak pustil do plánů na americké studium, kdy si přes německé kamarády vyjednal studium sociologie v Chicagu. „Sehnal jsem si tam i práci, měl jsem dělat korektora českého nakladatelství, které v 60. letech vydávalo klasiku. Už jsem ale neodjel, a to kvůli roku 1968. Tehdy se mi zdálo, že utéct by byla trošku zbabělost.“

Být v té době v novinách tak bylo pro Karla Hvížďalu důležitější než Amerika, takže zůstal. „Odešel jsem až o deset let později a to už jsem si na studium připadal starý. Dodělal jsem si pak státnici z němčiny a tím to skončilo.“

Z časopisu Mladý svět musel jít

Hvížďala popisuje i svůj „vyhazov“ z Mladého světa, který mu nakonec pomohl k realizaci dlouho vysněné profese spisovatele. „Pamatuji na ten moment jako dneska, když mi dali výpověď. Šel jsem domů pěšky a obával jsem se, co řeknu. Protože manželka byla s dítětem na mateřské a neměli jsme nic ušetřeno. Ta mi ale řekla, že mám zavolat Václava Fikara.“

Čtěte také

Zavolal a dozvěděl se, že mu už od druhého dne nabízí práci v nakladatelství Albatros – a sám si má vymyslet, co chce dělat. Tak založil edici Objektiv. „Věděl jsem, že spousta mých kamarádů, kteří umí jazyky a psát, dělají kompilace mezioborových nebo oborových encyklopedií. Tak se tam dostal třeba Jiří Dienstbier, který pak napsal dvě knihy pod pseudonymem Želmíra Živná. Ta pak taky emigrovala.“ A takových lidí bylo víc.

Dálkový výslech

Hvížďala a Václav Havel spolu napsali asi nejznámější Dálkový výslech. Jde o propojení Havlova životopisu s osobními názory a vzpomínkami na konkrétní lidi, ale i na jeho vztah k umění nebo na politiku. Rozhovor vznikal v letech 1985 až 1986 na dálku, protože spisovatel žil v Bonnu a Havel v Praze.

„Napadlo mne požádat Havla, aby udělal dějiny malých divadel, protože byl brzy v Divadle Na zábradlí, hned poté, co ho založili (Ivan) Vyskočil s (Jiřím) Suchým a (Vladimírem) Vodičkou. Havlův jazyk a způsob myšlení mi připadal velmi důležitý.“

Čtěte také

Proto si budoucí prezident pamatoval Hvížďalovo jméno a byl i jeho vydavatelem. „Když jsme mu s Václavem Bělohradským posílali hotový rukopis knihy Myslet zeleň světa, tak jsem do průvodního dopisu tužkou dopsal, jestli by neměl chuť střihnout si podobný rozhovor. Tak to všechno začalo.“ Když se pak vrátil z dovolené, čekala ho ve schránce odpověď – a vznikl Dálkový výslech.

Celý rozhovor Davida Šťáhlavského a Karla Hvížďaly najdete v audiozáznamu pořadu Hovory.

Spustit audio

Související