Karel Hvížďala: Jan Sokol, kandidát na prezidenta

Připomínám to proto, že 8. březen 2023, kdy usedne na Hrad opět nový prezident, se neúprosně blíží. Předseda Senátu termín voleb vyhlásí 90 dní před jejím začátkem, to znamená již před koncem příštího roku.

Instituční demokracie

Jan Sokol tehdy pronesl před poslanci a senátory již zmíněnou řeč, ve které velmi precizně formuloval roli tohoto nejvyššího státního úředníka.

Čtěte také

Zemřel Jan Sokol. „Pandemie nám ukázala, že život je vždycky prekérní a že jeden na druhém závisíme,“ říkal

Hovořil o tom, že sociologie rozlišuje mezi charismatickým a institučním uspořádáním společenské moci. První uspořádání vyžaduje silné vůdcovské schopnosti, průbojnost, potřebu porážet a vítězit, protože bez takových vůdců se neobejde žádná zásadní politická změna.

Pak dodal: „Charismatická moc je vázána na určité osoby a časem se nutně opotřebuje. Přesvědčený demokrat si tedy musí přát, aby ji co nejdříve vystřídala moc instituční, vláda práva, dodržování pravidel a základní občanské důvěry. Vláda, která se neopírá tolik o vůdce jako o pevné instituce. Vláda jako dočasný výkon svěřené moci, jako občanská služba. Méně dramatická, zato však účinnější, více předvídatelná a průhledná.“

V této souvislosti Jan Sokol oceňoval schopnost naslouchat bedlivě i jiným názorům a být méně oddaný myšlenkovým schématům a jakýmkoliv ideologiím. Vždy se snažil být práv myšlence, kterou veřejně artikuloval. Za důležité rovněž považoval pohybovat se po světě, který se rychle mění, a reagovat na nečekané podněty.

Stát nejen vítězů

Za hlavní schopnost prezidenta dále považoval: „...podporovat důvěru, že Česká republika je státem všech svých občanů, nejen volebních vítězů a nejen těch úspěšných a silných. Prezident tedy nemá být příliš spojen s určitou politickou stranou, ale rozhodně nemá politickým stranám konkurovat. Jeho úloha je jiná. Strany stojí ve volbách proti sobě a prezident může podporovat volební účast, rozhodně však nesmí ovlivňovat výsledky voleb... Běžné politické rozhodování patří vládě, ne prezidentovi.“

Jak známo, za porážku Jana Sokola v roce 2003 mohla jak nevstřícnost některých politiků z ČSSD i KDU-ČSL, tak dohoda Václava Klause s komunisty. Pro mnohé pak znamenala Sokolova porážka velice hořkou zkušenost, protože byla signálem demoralizace, kterou již představovala takzvaná opoziční smlouva.

Karel Hvížďala, novinář a spisovatel|foto:Fotobanka Profimedia (5012640)

Kdybychom v následujících prezidentských volbách nezvolili člověka, který chápe nutnost institučního uspořádání republiky, který je inteligentní, ale nechybí mu ani rozum, demoralizace by pokračovala. Do čela by se dostal člověk, který chce jen řídit stát a konkurovat vládě bez ohledu na to, co bude po jeho odchodu.

Autor je publicista