Karel Hvížďala: O čem hovoří ruští zajatci na Ukrajině
„My, co jsme byli mobilizovaní, jsme nechtěli bojovat, proto jsme ve vězení. Kdybychom měli bránit naše hranice, chovali bychom se jinak,“ řekl reportérům týdeníku Die Zeit 42letý muž z Moskvy, říkejme mu Maxim. Je otcem tří dětí, strávil před mobilizací osm let ve vězení kvůli konfliktu s policistou.
Těsně před invazí na Ukrajinu byl podmínečně propuštěn a poté se musel pravidelně hlásit u svého advokáta. Při poslední návštěvě mu předal povolávací rozkaz.
Čtěte také
Tuto výpověď získali novináři na základě povolení ukrajinského ministerstva spravedlnosti: mohli jeden den strávit ve věznici na západě Ukrajiny. Ruští vojáci tam podléhají běžnému vězeňskému režimu: Jsou dohola ostříhaní, mají modré mundury a boty bez tkaniček, aby nemohli spáchat sebevraždu.
Jestli takový režim panuje i v dalších věznicích, to nelze ověřit. Vězni tam žijí pod dvojím tlakem: O poměrech ve vězení nehovoří, a protože všichni mluví kriticky o Rusku, bojí se, aby jejich identita nebyla prozrazena. Jednoho z vězňů, který hanil poměry v Rusku, po výměně odsoudili k smrti.
O co jde Putinovi, nevím
Čtěte také
„Přiznám se, že jsem si odvod dovedl představit. Nevěděl jsem si ale rady, neměl jsem pas a žádný plán B. A nasazení do války jsem považoval za vlasteneckou povinnost. Od listopadu do ledna 2023 jsem byl u Charkova,“ řekl novinářům.
Ukrajinci ho zatkli v bunkru, kde se schovával před palbou a samozřejmě jako všichni zajatci tvrdil, že nikoho nezabil. Na otázku, jak s ním Ukrajinci zacházeli, odmítl odpovědět. Jen dodal: „Domů mohu vzkázat, že hodně Ukrajinců říká, že po roce 2014 vpád očekávalo, protože země byla nestabilní. Nyní je situace jiná, Ukrajinci se sjednotili pod svou vlajkou a už nás nepotřebují. Jsou silní a konsolidovaní.“
Maxim se výměny bojí, protože podle něj po návratu dojde k rozpadu země a k občanské válce. Lidé Putina nemají rádi, ale mají strach z toho, co přijde po něm.
Čtěte také
Dalšímu zajatci říkejme Nikita, je mu 27 a bojoval ve Wagnerově skupině. Pochází z provincie a je jedním z těch bojovníků, kteří se nechali naverbovat ve vězení: Z 655 vězňů v jeho lágru podepsalo souhlas s narukováním 400, pod podmínkou, že po půlroce dostanou čisté papíry a plat.
Řekl: „Teprve na frontě jsem pochopil, že jsem se rozhodl špatně. Prigožin bojuje o Bachmut, protože tam je nerostné bohatství. A o co jde Putinovi, to nevím, asi chce jen větší Rusko.“ A podobně jako Maxim přežil boj v podzemním bunkru – jako jediný z čety.
Třetí muž byl starší, bylo mu 52, pocházel z Donbasu, kde učil na univerzitě, kam mu i doručili povolávací rozkaz. Jeho příběh je podobný. Domnívá se, že nikoho nikdy nezabil ani nezranil a ze svého osudu je rozčarovaný: „Jedni Ukrajinci mi řekli, že musím narukovat, nebo půjdu na osm let do vězení a jiní Ukrajinci mě považují za zrádce a zavřeli mě do vězení.“
Podle oficiální zprávy komisařů OSN, kteří měli možnost hovořit s 229 zajatci, polovina přiznala, že těsně po zatčení zažili bití i psychický teror.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
