Karel Barták: Střídání stráží v Unii aneb Jak je důležité sledovat její nejvyšší představitele
V neděli 1. prosince formálně nastoupila do úřadu nová Evropská komise. Její napínavé několikaměsíční formování a schvalování poněkud zastínilo skutečnost, že do čela Evropské unie přišli souběžně také nový předseda Evropské rady a nová Vysoká představitelka pro zahraniční a bezpečnostní politiku.
Čtěte také
Oba – portugalský expremiér António Costa i bývalá předsedkyně estonské vlády Kaja Kallasová –, se ujali svých úřadů také 1. prosince.
Týž den se spolu s novou komisařkou pro rozšíření Martou Kosovou objevili v Kyjevě po boku prezidenta Zelenského. EU tak dala na prahu nového funkčního období svých institucí velmi silně najevo, že Ukrajinu neopouští. Bude ji dál podporovat, co to půjde, a také připravovat půdu pro její budoucí členství. Symbolicky to nešlo udělat lépe.
Čeká nás složitá doba
Taková gesta jsou důležitá ve chvíli, kdy se Evropa připravuje na soužití s nepředvídatelným americkým prezidentem Donaldem Trumpem.
Čtěte také
Musí se postarat o bezpečnostní hrozby, na jaké ještě nedávno nikdo nepomyslel. Musí zastavit relativní úpadek své ekonomiky, přehnaně závislé na cizích zdrojích surovin, neoplývající levnou energií a trpící nedostatkem inovace. V neposlední řadě pak chce pokračovat v transformaci ekonomik tak, aby se snižovaly škodlivé emise, které hrozí zahubit planetu pro naše děti.
V uplynulém období trpěla Unie nesouladem na nejvyšší úrovni. Řevnivost mezi Von der Leyenovou, belgickým Charlesem Michelem a španělským Josepem Borrellem poškozovala její fungování i pověst. Je důležité, aby si noví hodnostáři vykolíkovali co nejpřesněji své pravomoci, aby si nelezli vzájemně do zelí a aby spolupracovali.
Rivalita vs. soulad
Dobrou vůli ukázali hned v pondělí, kdy se sešli k první schůzce – prý to budou dělat pravidelně každých 14 dní.
To je dobře, protože poměry v EU nahrávají spíše rivalitě než souladu. Evropská komise má například nově i komisaře pro obranu. Uchází se tedy o kompetence, které jí podle smluv nepříslušejí. Bezpečnostní situace se ovšem neobejde bez daleko těsnější součinnosti nebo aspoň koordinace.
Čtěte také
Předseda Evropské rady může účinně připravovat užitečné kompromisy, šéfka diplomacie může vyjednávat mezinárodní podporu. Pokud však bude potřeba něco reálně společně dělat, disponuje odpovídajícím aparátem pouze Evropská komise.
Architektura institucí, které řídí Evropskou unii, odráží skutečnost, že jde o bezprecedentní hybridní uskupení, navíc na půli cesty mezi klasickou mezinárodní organizací a jakousi federací sdružující 27 zemí.
Platná Lisabonská smlouva, kterou se řídí její fungování, vytváří křehkou rovnováhu mezi „mezivládním“ a „nadnárodním“ přístupem. Popis práce a pravomocí jednotlivých institucí tuto rovnováhu odráží jen částečně; jsou spíše mlhavé a nepřesné.
Lídři zvolení vládami 27 zemí
Důležité je si vždy připomenout, že Von der Leyenovou, Costu i Kallasovou jmenovali političtí lídři členských zemí a jim jsou také odpovědní, nejen Evropskému parlamentu. To, co nejvyšší představitelé EU dělají, činí z pověření nebo vůle vlád členských zemí.
Čím jsou státy jednotnější, tím jsou společné instituce silnější. Mějme to na paměti, až budeme zase lamentovat nad neschopností „Evropy“ vypořádat se s hrozbami nebo výzvami.
Protože to bude selhání nejen osobností v čele EU, ale zejména vlád, které jsme si ve 27 členských státech demokraticky zvolili.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
