Karel Hvížďala: Nová mutace posttotalitarismu

5. červen 2021

Připomeňme si charakteristické rysy posttotalitarismu, jak je definovali sociologové, když hovořili o 70. a 80. letech. Zatímco totalitní režimy v 50. letech byly založeny na masovém teroru, posttotalitní společnost se snažila dosáhnout širšího společenského konsensu. Strach dostal etický rozměr.

Přizpůsobivost tomuto ohrožení, ve kterém trest si mohl libovolně hledat viníka podle momentální potřeby stability režimu, byla základním komponentem sociální reality. Strach se stal nástrojem vládnutí a způsoboval duchovní, politické a morální zotročení.

Čtěte také

Už nešlo o kolektivní věrnost, režim jen nutil všechny předstírat loajalitu, jak o tom psal Václav Havel v dopise Gustávu Husákovi. Po zelináři, který vylepoval do výlohy heslo „Proletáři všech zemí, spojte se“, už nežádal, aby heslu věřil. Nešlo o věrnost, ale o vynucené konformní jednání, které mělo každého jednotlivce ponížit a připravit o poslední naději na změnu.

V posledních letech zažíváme ale úplně jiný druh deformací: nejhorší variantu předvádí čínský model, ve kterém došlo asi k nejbrutálnějšímu spojení kapitalismu a komunismu. Pak tu máme hrozbu v liberálně demokratických společnostech, která je podle některých sociologů způsobena rozpadem obrazu nepřítele nebo – říkají jiní – je důsledkem systémových a strukturálních změn.

Nenormalitu zakonzervovat

Čtěte také

Mizí střední třída, na které tyto systémy stály po skoro celé minulé století: sociální nůžky se neúměrně rychle rozevírají. A zároveň všude, a ve všech zaměstnáních, vadí čím dál tím více převládající vnucovaný proud interpretace, který každého zařazuje do masy rutinně manuálně i intelektuálně výkonných lidí.

Nastupuje vláda průměrnosti. Vítězí síla neosobnosti, korporátní duch, který brání, aby člověk byl sám sebou – to tvůrčí a vzdělané lidi deprimuje a vede k frustraci. A  když k tomu připočteme umělou inteligenci, biotechnologie, výzkumy genomu, které proměňují zdravotnictví, a v důsledku i hodnotu lidského života, je zřejmé, že těch změn je najednou příliš.

Střední Evropa se této tsunami změn brání vzhledem ke své historii jinak. Někde jsou u moci autoritativní režimy, u nás zvítězilo v minulém desetiletí spojení kapitalismu s oligokracií, které vytváří nový druh strachu a ponížení.

Karel Hvížďala

Chce se po nás něco, čím nejsme: my sice víme, že bez teroru nemůže toto spojení dlouho přežít, protože místo programu prodávají oligarchové sebe pomocí klamavé reklamy, ale způsobují tím naše duchovní i technologické zaostávání za starou Evropou. Zatímco Západ hledá řešení, naše vláda a prezident se snaží současnou nenormalitu zakonzervovat. Ne náhodou termín oligarcha pochází z ruštiny. Tito zbohatlíci vládnou pomocí nové mutace posttotalitarismu: myslí jen na peníze a budoucnost je nezajímá.

Autor je publicista 

Spustit audio